Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Channelling

           

  Mnoho lidí věří, nebo alespoň nevylučuje možnost existence toho, čemu se říká nehmotný či duchovní svět. Lidský mozek produkuje skupinu elektromagnetických vln  různých frekvenci, ale také zvláštní druh mentální energie zvané  „orgon“ či „vril“. Je to specifická energie znovu objevená dr. Reichem, která má azurově modrou  až fialovou barvu,  její mohutné vyzařování bylo opakovaně pozorováno nad „oky“ uraganů  či tornád, ale i nad lokalitami hlubokých zlomů zemské kůry a je rovněž součástí lidské aury. Snadno   moduluje jiné energie a lze ji řídit lidským vědomím, což spolehlivě dokázal projekt Montauk (Phoenix I-III). Modulovaný orgon má mimo jiné i schopnost otevírat komunikační tunely nejen na velké vzdálenosti v hmotném vesmíru, ale i pro komunikaci mezi hmotnými a nehmotnými dimenzemi, především mezi naší hmotnou dimenzí 3D a nehmotnou (duchovní) dimenzí 6D, což je podstatou channellingu.

            Bohužel channelling je doménou velice ošidnou, pokud se jím zabývá  člověk nemající důkladnou předcházející duchovní průpravu. Obvyklé je, že lidé  s citlivým vnímáním mohou reagovat na různé chaotické toky energií, které u nich  vyvolávají různorodé, často zavádějící vjemy a pocity. Tyto energetické  proudy mohou mít různý původ a působení, proto první co kontaktér musí  ovládat je schopnost napojit se na ten správný tok energie, prostě musí  dokázat "vytočit správné telefonní číslo", nebo "zvolit správný televizní  kanál" a vyladit jej. Je zde ovšem další podmínka tou je ubezpečení, zda  je channelling navázán se správným a zejména duchovně oprávněným zdrojem  informace. Zkušený kontaktér proto nejprve zdroj požádá o prokázání  pravdivosti informace a zdroj to musí učinit podle duchovního zákona  Světla (Ohalu). Zdroj poskytující falešné informace, nebo desinformace,  nebo mající s kontaktérem nekalé úmysly, se většinou ihned odpojí, nebo  náhle zmizí (kontaktérova "obrazovka" zčerná). Prokázání pravdy je ryze  osobní a slovy nepopsatelný zážitek, kterým kontaktér musí projít osobně.  Během této fáze komunikace dojde rovněž k přesnému "vyladění“ frekvence energie vědomí   kontaktéra se zdrojem, což je nezbytné proto, že zdroj obvykle není  jedinou osobnost, ale duchovní kompozitum několika entit. Druhým důvodem  k "vyladění" je vytvoření mostu (rozhraní) mezi hmotným světem 3D  a duchovním světem (obvykle svět 6D-8D). Pokud kontaktéři nepovažují  prokázání pravdy za základní podmínku  pravdivého channellingu, obvykle se stávají  obětí nekalé manipulace a postupně může být jejich vědomí nasměrování  k fanatickému přijímání vnucených nepravdivých informací, což končí  v mnoha případech potlačením vlastního vědomí (vymytím mozku)  a bezvýhradným vykonáváním jakýchkoliv pokynů přijatých chanellingem od nekale působícího Mentora.

„Cosmic Awareness je duchovní sílou  vyjádřující sebe samu prostřednictvím osobního vědomí takových osobností jako byli Edgar Cayce, Kristus,  Buddha, Krišna, Muhammad a další velké avatary,  kteří sloužili jako cesta propojující  kosmické vědomí s vědomím  lidstva. Awareness  hovoří k lidem  dnes a denně, od okamžiku kdy Země  vstoupila do nové  věku vyššího duchovního vědomí a vnímání. Počínaje  rokem 1963, komunikuje Awareness prostřednictvím  pečlivě vyškolených duchovně vyspělých osobností. Prostřednictvím media Paula Shockleye jsou lidem dostupné jako Cosmic Awareness Communications  (C.A.C.)

    Awareness upozorňuje, že nosný kmitočet Vesmíru,  pohyb planety Země po její oběžné dráze kolem Slunce, pohyb Slunce po oběžné dráze kolem Siria v souhvězdí Orion  a změny těchto drah ke kterým dochází  přibližně každých 2.200 let, vymezují vývojové etapy pozemského života, protože    objevující se nové nosné kmitočty  spouštějí nejprve jisté  reakce mezi planetami sluneční soustavy a následně indukují změny nosných frekvencí v oblasti Země a dalších planet, což se projevuje  změnou  vědomí lidí obývajících Zemi. To je fyzikální podstata jevu indukujícího otevření   nového věku  lidstva“.

Awareness říká: "Nevěřte čemukoliv a komukoliv, dokonce nevěřte bezvýhradně ani Awareness.

Ptejte se, zkoumejte, pochybujte a nakonec sami naleznete  co je pravdou“.

   K nejznámějším  zdrojům (donory) channellinových informací patří: Germane, Cosmic Awareness, Seth, Djwahl Kuhl, Ohalu Angelic Group, Hatton  a další, kteří obecně patří ke skupině „starých duší“ (Elders, Mahátmů) . Starými dušemi jsou míněny bytosti, které již dávno ukončily svůj pobyt v hmotných světech,  dosáhly   stadia „znovuzrození“ a stali se Mahátmy.          Existují určité  faktory, které je nutno  vzít v úvahu, pokud hodláme navázat channellingový kontakt s některou  starou duší. Především pojem „stáří“ v tomto případě  nemá nic společného s věkem bytosti v daném  vtělení (pokud již neexistuje pouze ve formě energie). Například čtyřleté dítě může být starou duší, přesto osmdesátiletý člověk  může být mladou duší. Mnohé problémy rodičů,  provázející výchovu těchto mladých „starých“ duší, tkví právě v této rovině. Pokud  si rodiče neuvědomí včas, že vychovávají ranné stadium „indigového dítěte“ (podle indigově zbarvené aury), čeká je zejména v pubertě nadměrné množství problémů. Jedna věc je jistá a to,  že stará duše již prošla  mnoha reinkarnacemi  na Zemi nebo na jiných místech Vesmíru a může toho oživotě znát víc než rodiče.  Nejdůležitější je ale to, že staré duše během mnoha inkarnací získaly  duchovní moudrost a vyrovnanost díky dokončenému procesu učení v předchozích vtěleních. Staré duše jsou bytostmi majícími  velkou emoční stabilitu, velkou moudrost,  takže je neovlivňují  lidské touhy,  slabosti a charakterové vady.

Chanelling se začal ve větším rozsahu používat k získávání informací kolem roku 1970, kdy se objevila kniha Jane Robertsové, nadiktovaná „mentální energií Seth“. Channelling se uskutečňuje povětšinou ve vyšším stavu vědomí, kterého lze dosáhnout až po soustředěném rozjímání. Vyšší stav vědomí je nezbytný k tomu, aby se přiblížila a vyladila úroveň vědomí kontaktéra k úrovni vědomí donora. Duševně nepřipravení lidé, kteří náhodně takové propojení zažili tvrdí, že komunikovali s anděly, duchy, božstvy a démony, ale většina těchto vjemů má zdroj v chaosu jejich vlastního podvědomí, nebo ve spojení s mentálními parazity, kterým se podařilo obejít osobního Strážce, často jde o lidi tíhnoucí vědomě či nevědomě k černé magii. Tvrdí se, že během skutečného channellingu může entita donora převzít částečnou kontrolu nad fyzickým tělem kontaktéra, používat jeho hlasivky, psát nebo ovlivňovat činnost elektronických aparátů v blízkém okolí atd. Projevuje se to tím, že kontaktér z čista jasna hovoří jiným hlasem, často i v jiném jazyku, nebo syntaxe jazyka je neobvyklá, obsahuje prvky skladby jiných jazyků, nebo má neobvykle archaickou formu. Někteří kontaktéři získávají informace pouze prostřednictvím obrazových vizí. Tyto vize vnímají prostřednictvím specifických tvarů křemene s krystalovou strukturou čistého neporušeného křišťálu (channellový křišťál), nebo čirých koulí z křemenného skla, desek z řezaného čirého horského křišťálu, nebo smaragdu a jiných dokonale průhledných krystalů.

Chanellingový krystal lze přirovnat k displeji (obrazovce) televizoru, kterým získáváme obrazové informace vysílané TV vysílačem z určitého kanálu (channellu), který je pro nás pro značnou vzdálenost nedostupný. Obecně platí, že hlavním zdrojem informací je náš osobní „Strážce“ (Mentor, svědomí, anděl Strážce, průvodce atd.). Tento „Strážce“ není v pravém smyslu slova fyzickou entitou (osobou), ale mostem (rozhraním) zprostředkovávajícím přenosy našeho osobního vědomí s informacemi pocházejícími z nehmotné reality jíž jsme součástí, ale nemůžeme z ní vstoupit, abychom o ní získali přehled. Channellingový krystal může být naladěn pouze na vlnovou délku (frekvenci) našeho osobního vědomí a lze jej tedy používat výhradně jako osobní a nepřenosný komunikátor, protože mezi frekvencí molekulární krystalové sítě krystalu a vědomím člověka musí existovat co nejdokonalejší rezonance. Strážci ale mohou mezi sebou komunikovat a zprostředkovat vám přístup k informacím uloženým ve vědomí jiného člověka (viz Edgar Cayce aj.). Podmínkou úspěšné komunikace je ale přesné vymezení vašeho dotazu či hledané informace.

 

 

Cvičení:

Seďte tiše a v rukou, mezi oběma palci, držte channellový krystal a soustřeďte se na požadovanou informaci, nebo problém se kterým potřebujete pomoci. Pečlivě vnímejte vše, co vám vstupuje do vědomí, ale uvědomujte si neustále potřebu soustředění. Odpověď nemusí přijít ihned. Často získáte odpověď ve snu, nebo i nečekaně jiným i kuriozním způsobem. Odpověď nemá obvykle formu běžné rozmluvy či jednoznačného obrazu, ale vědomí Strážce vám sděli, že vám právě byla poskytnuta odpověď na váš problém. Když pracujete na problému, držte channellový krystal v ruce tak dlouho jak je to jen možné a před usnutím si jej položte pod svůj polštář.

Channelling vyžaduje maximální koncentraci vědomí, což uskutečnit není skutečně nic jednoduchého a vyžaduje to dlouhá cvičení směřující k ovládnutí myšlenkového chaosu ve vlastním vědomí. Dosahuje se toho několika způsoby, například pomocí speciálních vykládacích karet či obrázků, soustředěným pohledem do neoslňujícího bodového světla v tmavé místnosti, rozostřeným zíráním do černého zrcadla či do koule z vysoce lomného skla, naplněné kapalinou s vysokým indexem lomu světla atd. Velmi často se používá koule z křišťálu, ale zde platí, že velmi záleží na postupu jakým byla koule vyrobena. Pokud má koule všesměrnou ideální vnitřní monokrystalickou strukturu, je steně účinná jako channellingový krystal křišťalu. Existovaly však i komunikační technologie, pravděpodobně mimozemského původu, kterými ET šlechtitelé ze 4D-5D (Elders), vybavovali své klonované či hybridní lidské rasy a jejich prostřednictvím udržovali kontakt se svými národy i v období nepřítomnosti na Zemi. Jednalo se výslovně o technokratické řešení komunikace pouze v rámci fyzického světa a staré národy tuto vysoce sofistikovanou technologii popisovaly jako „mluvící hlavy“.

„Mluvící hlavy“ ve své době zřejmě hrály závažnou roli poradců a Mentorů u mnoha dalších kmenů a národů, jak tomu nasvědčuje řada dochovaných pověstí.

Kmen Itzů provázela při hledání nových sídlišť "mluvící hlava Panaiyoikyasi", kmen Hopi od svých bohů Cachinů obdržel "mluvící hlavu Étoto", Inkové vlastnili jako poradce "mluvící hlavu Pachachamac", která byla španělskými misionáři nalezena v chrámu zasvěceného bohu téhož jména. Další mluvící hlavy se jako tajemný fenomén objevují u Sumerů pod jménem "Gistugpis" , Védy je znají pod názvem "Parivesjatra" a Izraelity při putování provázela jako poradce "mluvící hlav Terafim" (Kniha Samuelova , Zachariáš, Ezechiel aj.). Po odchodu z egyptského zajetí obdržel Mojších od Elohim na hoře Sinai jakési složité technické zařízení, pojmenované „Praotec úsvitu“, které umožňovalo komunikaci s bohem Jahvem.

Velké množství mluvících hlav zabavili a zničili jezuité a další křesťanští misionáři, přesto se tu a tam některý z těchto artefaktů zachoval v soukromých sbírkách (Albert Veliký, papež Silvestr II., Roger Bacon aj.) a další se údajně dodnes nacházejí v tajných depozitech Vatikánu. Dnes bohužel není k dispozici žadná z mluvících hlav, takže nemáme představu o podstatě a funkci těchto podivuhodných artefaktů, sloužících nesporně jako velmi sofistikovaný komunikační systém. Domnívám se, že „mluvící hlavy“ a obdobné artefakty byly ve skutečnosti komunikační terminály galaktické či ještě rozsáhlejší komunikační sítě, jistým způsobem přípomínající současný Internet vybavený dokonalým audiovizuálním výstupem. V pozdější době byl tento artefakt velmi žádaný, proto se některé skupiny kněží s nižším zasvěcením snažili o vytvoření podobného komunikačního systému pomocí techniky černé magie, známé jako "nekromancie". Principem nekromancie byl obřad, během něhož alchymista-černý mág oživoval hlavu mrtvoly oddělenou od těla, aby mu mohla zodpovědět kladené otázky. O totéž se pokoušeli i Němci za II. světové války, když se v laboratořích Karotechie snažili oživovat mrtvé vojáky a používat je jako „zombie“, údajně byli úspěšní.

Některé skupiny nejvýše zasvěcených kněží Mayů, Aztéků a Olméků, měly kdysi k dispozici jednu technicky vyspělejší variantu komunikačního systému „mluvících hlav“ tvořenou soustava třinácti anatomicky přesných odlitků lidských lebek z taveného křišťálu.

Každá lebka byla přesně vyladěna na frekvenci energie vědomí svého držitele, pouze třináctá lebka, jíž měl v držení pouze kněz s nejvyšším zasvěcením, spojovala všech dvanáct frekvencí a komunikovala přímo s nehmotnou dimenzí 6D, či až 8D. Vyladění se dosahovalo přesným přídavkem jistých kovových solí k tavenině křišťálu (křemenného skla) před vlastním odlitím lebky. Lebky, koule, desky a další formy křišťálu jsou jen vnější formy displeje, podstatná je vnitřní monokrystalická struktura hmoty křišťálu.

Podle legendy starověkého indiánského kmene indiánů "Stočené vlasy", existoval soubor třinácti "křišťálových lebek. Tyto lebky byly spojeny s dvanácti nebeskými obydlenými planetami a původně byly uložený v pyramidě v kruhovém centru tvořící se velké síly. Třináctá největší křišťálová lebka, reprezentující kolektivní vědomí ostatních dvanácti, byla umístěna ve středu kruhu na něm bylo rozmístěno ostatních dvanáct. Kruhová formace dvanáct křišťálových lebek s jednou větší křišťálovou lebkou ve středu, byla známá jako "Arka" a podle sdělení Melchizedeka, byla přinesena přes Egypt do Ameriky kněžími Thotha z Atlantidy.

Již sama existence křišťálových lebek je spojena s dosud nerozluštěnou záhadou, protože se dosud nepodařilo objasnit postup jejich výroby. Tvrzení, že byly vyráběny frézováním či obrušováním  celistvého bloku krystalu křišťálu neobstojí, protože na lebce nejsou ani pod mikroskopem patrné rýhy vznikající během broušení, které nelze úplně odstranit ani sebelepším leštěním. Druhým a mnohem závažnějším argumentem je to, že na řadě míst lebek by brušič musel postupovat proti krystalové ose, což zejména krystalovaný křemen nesnáší a reaguje na to tvorbou prasklin a štěpných trhlin. Při podrobném průzkumu některých lebek, zejména tak zvané "francouzské lebky" olméckého původu, ale i "lubaantunské lebky" nalezené F.A. Mitchell-Hodgesem a ženské lebky uložené v Britském muzeu člověka v Londýně, lze pozorovat zřetelné optické kazy a šlíry tvořené jemnými vzduchovými bublinkami, které dost přesně kopírují oblé části lebek a nemohly tedy být přítomny v původním krystalu. Podobné kazy se u přírodních krystalů křišťálu nevyskytují a nelze je vytvořit ani při procesu broušení a leštění. Obdobné vady ale vždy obsahují odlitky vyráběné prastarou metodou "cire-perdue", známou spíše jako "lití na ztracený vosk", pokud se odlévání neprovádí za vakua, ale při běžném atmosferickém tlaku a viskozita licí taveniny je vysoká. Rozřízneme-li například bronzový odlitek získaný odlitím na ztracený vosk za běžného tlaku vzduchu, nalezneme podobné vady a jemné šlíry vzduchových bublinek přesně kopírující vnější obliny odlitku.Domnívám se, že přinejmenším výše uvedené lebky byly vyrobeny odlitím z taveniny křišťálu (křemenného skla) při teplotě 1800 až 2000°C, metodou "cire-perdue" do formy vytvořené kolem modelu lebky zhotoveného ze včelího či karnaubského vosku. Výhodou této technologie je to, že vnější povrch odlitku bude mít přesně takový tvar i hladkost povrchu jako měl voskový model. Nejznámější křišťálové lebky, jako je lebka Max, Kopavi, Tiffany a lubaantunská Mitchell-Hedgesova lebka se ve svých optických vlastnostech dost odlišují od toho, co by bylo možno očekávat v případě výroby lebek z křišťálového bloku broušením, ale dost dobře souhlasí s očekávanými vlastnostmi lebky mající všesměrnou monokrystalickou strukturu, jakou lze dosáhnout pouze řízenou rekrystalizací amorfního odlitku z křemenné taveniny (křemenného skla).

Pokud je lebka, mající monokrystalickou strukturou křišťálu, osvícena ze spodní části soustředěným světelným paprskem, vytváří se uvnitř lebky řada neobvyklých optických jevů a především se vytváří dojem postupně se objevujících menších lebek, zdánlivě existujících jedna v druhé, což mimochodem popisují i protokoly z výslechů templářů před vyšetřující královskou komisí Filipa II., která se zajímala o „mluvící hlavu templářů“, známou jako Bafomet. Znalci, kteří měli po jistou dobu k dispozici lubaantuskou Mitchell-Hedgesovu lebku, popisují periodicky se objevující zářivou auru zahalující lebku, podivné obrazy objevující se čas od času uvnitř lebky (obličeje, postavy, krajiny a podobně), ale také podivné zvuky a hlahol zvonů majících původ uvnitř lebky.

Psychotronici, kteří lebku zkoumali zjistili, že lebky vyzařují mocný tok energie podobného druhu jako například střed kruhového chrámu Stonehenge, vnímali živé jasnovidné vize a hluboké ovlivnění vlastního vědomí. Virgule, kyvadla a další nástroje byly v okolí lebky nepoužitelné, buďto se rozkmitaly a rozpadly, nebo silně rotovaly a nebylo možno dosáhnout jejich stabilizace. Divoce reagovala i kompasová střelka a objevovaly se poruchy některých elektronických přístrojů. Podle mayských a aztéckých legend byly křišťálové lebky používány při přenosu myšlenek (vědomí) na velké vzdálenosti a umožňovaly dosažení nového stavu vědomí, existujícího mimo prostor a čas naší dimenze, takže subjekt se stával částí vesmírné inteligence a získával nové ničím neomezené vědění a potřebně informace. Za pomocí systémové analýzy jsem dospěl k domněnce, že oční důlky aktivních lebek nebyly prázdné, ale byly do nich vsazeny drahokamy broušené zvláštním způsobem tak, aby vyzařovaly dva koherentní svazky záření směřující do očí zasvěcence. Není zcela objasněno jaké byly používány drahokamy, či zda šlo o přírodní nebo umělé drahokamové odrůdy korundu (rubínu, safíru), berylu (smaragdu, akvamarinu), topazu či křemene (ametystu). Ze starých templářských manuskriptů pochází informace o tom, že Bafomet měl v očních jamkách dva zvláštním způsobem broušené zářící rubíny. Další zajímavostí je psychotroniky pozorovaná energetická polarita lebek, kdy levá strana se chovala jako protipól pravé strany. Tato pozorování naznačují, že pouze monokrystalická struktura lebeční hmoty dovoluje vytváření toků koherentní energie, umožňuje interferenci vědomí člověka s energetickými póly Země a vesmírného prostoru, přičemž se chová jako krystalový frekvenční měnič. Pověsti o tom, že lubaantuská Mitchell-Hedgesova lebka přináší nebezpečí smrti, může souviset s tím, že vědomí nepřipravených lidí, kteří se náhodou či svou neopatrností dostali do oblasti působení lebky, je vrženo do chaotického stavu, který v lepším případě končí pocitem hluboké deprese a nekonečné hrůzy, v horším případě smrtí končícím celkovým šokem. Z těchto zkušeností pravděpodobně pramení tvrdošijně se udržující tradice hovořící o tom, že křišťálové lebky jsou symbolem a zdrojem koncentrovaného zla a zasvěcení mayští a aztéčtí kněží je používali k usmrcování svých odpůrců. Ve skutečnosti křišťálkové lebky byly patrně pouze vnější dobře viditelnou částí komunikačního systému, spolu s energetickým zdrojem a krystalovým nosičem informací (Grálem, Razi-elem, meh Utchatem aj.).Bohužel nic z této technologie se nedochovalo, nebo příslušné artefakty jsou nadále ukryty, takže tyto informace jsou povětšině jen dohady.

Americký psycholog dr. H. Krastman, který vlastní „křišťálovou lebku Kopavi“, se zmiňuje o setkání s cizinci v mayském městě Teotihuacanu, při kterém mu tito cizinci ukázali tajnou chodbu vedoucí do jedné malé svatyně uvnitř pyramidy a tam podali vysvětlení podstaty tajemství křišťálových lebek. Měl vizi, během níž spatřil ve svatyni dvanáct oltářů symetricky obklopujících třináctý. Na každém z oltářů byla položena jedna křišťálová lebka a ta byla spojena s centrální třináctou lebkou úzkým paprskem, ale barva paprsku se u každé lebky lišila, takže vznikal vjem barev duhy (H.Krastman: The Meaning of the Crystal Skulls, in Unexplained 1989,Vol.2,č.4, str.6).

Zmíněná sestava třinácti lebek údajně pochází z hlavního atlantského chrámu Synů zákona z Onu a Thotem byla svěřena do péče třinácti nejvyšších zasvěcencům, kteří zprostředkovávali kontakt lidstva s Jediným z Onu (Stvořitelem). Každý ze zasvěcenců nosil u sebe jednu lebku a s její pomocí udržoval kontakt i na velké vzdálenosti nejen s nejvyšším z Třináctky, ale také s ostatními členy kruhu a s informačními bankami Universa v 6D (Univerzální informační pole, Kronika Akaša aj.). Když došlo k otevřenému střetu mezi Syny zákona Jediného se Syny Belialu, byly lebky přemístěny do svatyně v Teotihuacanu. Tam byly dlouho ukrývány i po zániku Atlantidy, ale posléze část z nich zničili španělští misionáři a zbytek zašantročili archeologové a soukromí sběratelé. . Podle jiného zdroje bylo zhotoveno několik serií replik křišťálových lebek a jednu z nich měla údajně přinést skupinka zasvěcenců Synů zákona Jediného, vedená veleknězem Thotem, do Egypta.

O osudu této serie lebek dnes není nic určitého známo, snad byly s dalšími artefakty uloženy v dosud nenalezené podzemní Síni záznamů.Jedna z mýtických tradic starověku uvádí, že skupina třinácti zasvěcenců se v krizových obdobích lidstva znovu inkarnuje, aby pomohla zatlačovat šíření Zla. Podle této tradice k poslední inkarnaci došlo ve 20. století a zasvěcenci se mají spolu sejít ke splnění svého poslání někdy kolem 2012  v Čechách, aby připravili vše potřebné pro druhý příchod skutečného Krista. Artefakt zvaný Edut, mající podle biblických pramenů obsahovat veškeré vědění darované Jehovahem člověku Adamovi, byl v podstatě nosičem informací (informačním krystalem), se kterým se setkáváme pod názvem Svatý Grál, Razi-el, meh Utchat, Gar-rayeta, Lapis exilis a podobně. Některé prameny o Edutu hovoří jako o několika deskách z průsvitného kamene, na které Jehovah „svým prstem“ zapsal veškeré vědění, jež určil lidstvu. Tyto desky byly později často zaměňovány s kamennými deskami s Desaterem zákonů. Praotec jasu, pravděpodobně shodný s artefaktem zvaným Šalamounovo Oko (Šamir) či templářským artefaktem známým jako Bafomet, který představoval jednu z verzí mluvících hlav, pravděpodobně vyvedené v podobě hlavy člověka. Nejčastěji se uvádí, že hlava Bafomet byla z lesklé mědi, nebo zlaceného stříbra, na bradě a v týlu vybavená vousem z tenkých drátů. Místo očí měl Bafomet dva zářící rubíny, které mátly zrak a člověka přiváděly na okraj mrákoty. Bafomet pravděpodobně neměl tvar křišťálové lebky, ale z dostupných popisů to tak jednoznačně nevyplývá, protože hlava byla zhotovena z průhledné hmoty a výsledný dojem je popisován jako když jedna hlava leží v druhé a ta v největší třetí. Tyto efekty ale spočívaly v působení paprsku světla vytvářeného třetím artefaktem pojmenovaným Kabod. Termín Kabod je odvozen z kořene K-B-D a vyjadřuje takové pojmy jako "cosi velice těžkého",nebo "věc mocného významu" a podobně. Kabod byl zdrojem síly zvané "šekchina", která je přirovnávána k pojmu "rúach" (vanutí života, životní síla) co do účinku, ale lišící se původem. Energii šekchinu můžeme zřejmě považovat za původce jevů popisovaných v pojmech "matení mysli, strhování očí, okouzlení zraku, přivádění myšlenek k věčnému blaženství, boží přítomnost" a podobně. V podobném smyslu hovoří o šekchině také G.Schroll ve své knize "K vývoji kabalistické koncepce šechkiny" a upozorňuje na těsný vztak šekchiny k "Lapis exilis", tedy ke Svatému Grálu. S určitou obezřetností lze šekchinu považovat za formu energie Fohat (tvořivá projekce Logu), která stojí za veškerým děním v tomto artefaktu. Docházím tedy k závěru, že Kabod lze považovat za energetický reaktor pracující na principu řízené fúze jader, doplněný ovládacími a regulačními prvky a stíněním omezujícím pronikání Fohatu do okolí. Takto vybavený reaktor by měl mít poměrně velkou hmotnost, což by odpovídalo i použitému termínu Kabod. Jelikož se ale časem zjistilo, že stínění není dostatečné a obsluhující kněží jsou postihováni vředy, vyrážkami a nádory končícími smrtí, obdržel Mojžíš od Elohim příkaz ke zhotovení bezpečnostní schránky Zionu (Arcy, Archy aj.), vně i uvnitř vyložené zlatým plechem. Do této schránky měl Mojžíš celé komunikační zařízení uložit. Schránku bylo nutno opatřit víkem zvaným "Kapporet" a opět je pečlivě obložit zlatem. Na Kapporet měly být připevněny dvě sošky z masivního zlata zpodobňující cheruby s křídly rozevřenými směrem vzhůru. Mezi křídly nad Kapporetem bylo ono  "místo boží přítomnosti", odkud ke svému lidu promlouval bůh Izraele Jehovah.  Vedle Zionu obdržel Mojžíš příkaz ke zhotovení stolu obloženého zlatem pro usazení Zionu a sedmiramenný svícen z tepaného zlata. Účel těchto dvou artefaktů zatím není jasný. Pro odpovídající uložení tohoto daru od Elohim, postavil král Šalamoun v Jeruzalémě nový chrám (Templum Solomonis) a Zion uložil do hluboko ukryté tajné podzemní pokladnice, nacházející se v tajných sklepeních pod podzemní chrámovou konírnou, kde přečkal i zničení Templu v roce 587 př.n.l. babylonskými dobyvateli. Na světlo jej vynesli až templáři a převezli do Francie jako vzácných odkaz minulosti, který pojmenovali "Bafomet", spolu s dalšími neméně vzácnými poklady, jako bylo například tajemné "purpurové stříbro".

Konkrétní channellingové zprávy v sekci Poselství a sdělení nebo na website :

http://channeling.wbs.cz/a-dalsi.html

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

TOPlist