Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

TAJEMSTVÍ DNA

TAJEMSTVÍ DNA ...

V roce 1953 objevili James Watson a Francis Crick dvojšroubovicovou strukturu DNA Lidskou DNA tvoří 3,2 miliardy „písmen“ genetického kódu a  celková délka řetězců molekul v jádru jedné jediné buňky dosahuje dvou metrů. Jádro samo měří v průměru asi jednu miliontinu této vzdálenosti. DNA je navinuta na molekuly bílkovin a vytváří tak komplex obvykle označovaný jako chromatin, který se dále skládá a vytváří konečnou strukturu chromozomu. Fakt, že si naše chromozomy(např.19 u jádra, 18 na periferii) udržely v buněčném jádru stejnou „adresu stálého bydliště“ po dobu plných 30 milionů roků svědčí o tom, že místo pobytu chromozomů má klíčový význam pro jejich správnou funkci.

Bedlivé trojrozměrné sledování dokazuje, že DNA je svému klasickému tvaru spirálovitě zkrouceného žebříku velmi často „nevěrná“. Samotné jádro buňky je velmi rušné místo. DNA je v jádru vázána s bílkovinami a tvoří útvary zvané chromozomy. DNA v nich navazuje s některými bílkovinami skutečně jen „letmé známosti“, mrská sebou jako klubko hadů a navíc každou chvíli vyšle do prostoru smyčku svých vláken připomínající chapadlo chobotnice.

Řada genetiků je přesvědčena, že tento rej DNA je v konečném důsledku stejně důležitý jako pořadí „písmen“ genetického kódu ve dvojité šroubovici a rozhoduje o tom, který gen bude „probuzen“ či „uspán“. Pomalu se daří dávat dohromady i důkazy, že narušení „tance“ molekuly DNA může být příčinou řady chorobných stavů postihujících vážně celý organismus.

Za základní biologicky aktivní formu byla dlouho považována jen B forma. Forma Z objevená před 30 lety měla být následníkem formy A (laboratorní), která plní důležité funkce v buňce.

Na koncích chromozomů v úsecích zvaných telomery se může DNA rozplést z dvojité šroubovice a vytvořit spolu s bílkovinami útvar ne nepodobný lodnímu šroubu. „Klasické dvojité šroubovici se to vůbec nepodobá.“ K takovým kouskům jsou v DNA zvláště náchylné úseky bohaté na dusíkatou bázi guanin, jež představuje jedno ze čtyř „písmen“ genetického kódu. Pokud část DNA zaujme takto nezvyklou prostorovou konfiguraci, nemůže v jejím těsném sousedství dojít k aktivaci genu.Všechny bílkoviny schopné vazby na DNA se střídavě na DNA vážou a vzápětí ji zase „opouštějí“. Pohybují se přitom rychlostí, která jim dovoluje překonat pro ně astronomickou vzdálenost napříč buněčným jádrem zhruba během pěti sekund. To platí i pro jednoho z údajných největších peciválů buněčného jádra – bílkovinu označovanou jako histon H1. Ten měl podle stávajících představ sedět na dvojité šroubovici DNA jako pecka. Místo toho se každá molekula histonu H1 minutu co minutu od DNA odpojí a pak se s ní zase spojí

Například lidská dědičná informace je dostatečně rozsáhlá na to, aby se v ní vyskytly všechny možné kombinace tvořené jedenácti písmeny genetického kódu.  Hampakian ale zjistil, že 86 z těchto kombinací v lidské DNA chybí? Je to náhoda? A nebo jsou to sekvence, které by rozvrátily životní pochody lidských buněk?

Základní struktura DNA

            Většina gramotných lidí ví o dvojšroubovicové struktuře molekuly DNA. Vypadá jako žebřík stočený do spirály. Molekuly cukru a fosfátu tvoří strany tohoto žebříku. Jako příčky slouží čtyři druhy bází. Jsou to adenin, thymin, guanin a cytosin. To jsou písmena genetické abecedy. Jejich kombinováním do různých sekvencí vznikají slova, věty a odstavce. V pořadí těchto bází jsou ukryty veškeré instrukce potřebné pro existenci funkční buňky.

Zastánci inteligentního původu života tvrdí, že molekulární biologie odkryla analogii mezi DNA a jazykem a dala tím vzniknout sekvenční hypotéze. Sekvenční hypotéza předpokládá, že přesným uspořádáním symbolů je zaznamenána informace. Základní sekvence v DNA kódovaně hláskují instrukce, jak např. buňka tvoří proteiny. Funguje to stejným způsobem, jako v tomto textu poskytují písmena abecedy v určitém pořadí informaci o vzniku života. Genetiký kód funguje naprosto stejně jako jazykový kód - skutečně to je kód. Je to molekulární komunikační systém: v sekvenci chemických "písmen" je v každé živé buňce uložena a přenášena komunikace.Komunikace je možná bez ohledu na to, jaké symboly tvoří abecedu. Dvacet šest písmen používaných v angličtině, třicet dva písmen azbuky používaných v ruském jazyce a čtyři písmena genetické abecedy - všechny slouží srovnatelně při komunikaci. Informační teorie je vědou přenosu zpráv vytvořenou Claudem Shannonem a dalšími inženýry v Bellových telefonních laboratořích koncem čtyřicátých let. Zabývá se matematickými prostředky měření informace. Informační teorie je použitelná pro jakýkoliv systém symbolů bez ohledu na kvalitu prvků tohoto systému. Tzv. Shannonovi informační zákony jsou stejně dobře použitelné v lidském jazyce, Morseově kódu i genetickém textu.

Existuje strukturní identita mezi základními sekvencemi zprávy v DNA a sekvencemi písmen abecedy v napsané zprávě a to nás ujišťuje o tom, že analogie je "nápadná a důkladná", jak zněla Herschelova podmínka. Tato strukturní identita je základem pro aplikaci informační teorie v biologii. Jak uvedl Hubert P. Yockey v Journal of Theoretical Biology: "Sekvenční hypotéza je použitelná přímo pro proteiny a genetický text stejně jako pro psaný jazyk, a tedy i matematický aparát je v obou případech identický."

Tento závěr je velmi důležitý pro současnou diskusi o vzniku života a je v současné době zastánci inteligentního počátku života využíván jako klíč k minulosti. Pokud jde o napsané poselství, víme, že za ním stojí inteligentní příčina. Použitím analogie dospějeme k závěru, že pozoruhodné sekvence v DNA mají také inteligentní původ. Na základě analogie také usuzujeme, že tato inteligence se podobá lidské inteligenci. Protože je DNA nezbytnou molekulární složkou každé formy života, který známe, dospějeme podobně k závěru, že život na Zemi má inteligentní příčinu. Objev, že DNA je nositelem genetické zprávy, dává teologickému argumentu nový význam. Protože život je ve své podstatě systém chemických zpráv, je počátek života počátkem informace. Genetické poselství je velmi specifickým druhem uspořádanosti. Představuje specifickou složitost". Abychom porozuměli tomuto výrazu, musíme se stručně zmínit o informační teorii a její aplikaci v biologii.

Jediná buňka lidského těla obsahuje přes 4m dlouhý řetězec kyseliny DNA. Ten je uložen v jádře o průměru pět tisícin milimetru. Zde jsou uloženy veškeré informace pro vytvoření lidské bytosti. DNA řídí a udržuje při životě celý organismus vydáváním pokynů buňce pro vytváření základních molekul bílkovin. Dlouhé molekuly této kyseliny jsou uloženy v chromozómech. Tvoří funkční jednotky - geny, které na sebe více nenavazují. Každý chromozóm je složen z jedné dlouhé molekuly DNA mnohonásobně svinuté a obalené bílkovinnou složkou. Geny jsou krátké úseky DNA nesoucí konkrétní informace pro strukturu určitého znaku či vlastností. Celý soubor genů je označován jako genom a každá buňka organismu nese nejméně jednu kopii základního informačního souboru. Pokud se buňky nedělí jsou chromozómy uloženy jako dlouhá vlákna uvnitř jádra buňky. Když se však dělí zkracují svou délku a v mikroskopu jsou viditelné jako krátké tyčinky.

Kód informace DNA pro vytváření bílkovin je velice prostý a jednoduchý. Genetická abeceda má jen čtyři písmena. Tyto písmena jsou : A, T, G, C - podle počátečních názvů jejich heterocyklických sloučenin. Tyto sloučeniny jsou : {ADENIN (A), GUANIN (G)} - purinové báze (geometricky šestiúhelník a pentagram), {THYMIN (T), CYTOSIN ( C)} - pyrimidinové báze (šestiúhelník). Mimořádnou funkci má kyselina adenosintrifosforečná (ATP), která je primárním zdrojem energie v buňce. Při hydrolytickém odštěpování molekuly kyseliny trihydrogenfosforečné se uvolní značné množství energie. Každé vlákno DNA je tvořeno dvojitou šroubovicí z řetězce chemických jednotek navzájem spojených dohromady. Samotná šroubovice je tvořena cukry, hlavně pak D - ribozou. Pořadí jednotlivých po sobě jdoucích bází v řetězci DNA tvoří genetický kód. Tři po sobě jdoucí písmena tvoří jedno genetické slovo - kód pro jednu aminokyselinu stavební látku bílkovin. Např. slovo GUC je pro aminokyselinu valin. V jednotlivých slovech se mohou opakovat písmena. Pořadí slov v řetězci DNA musí být přesně přeneseno do pořadí v řetězci aminokyseliny, která pak dále tvoří bílkovinu. Každá z 20 nezbytných aminokyselin důležitých pro život je vázána na některé z možných třípísmenových slov. Další slova tvoří ukončení jako tečka za větou. Gen si lze proto představit jako napsanou zprávu obsahující několik desítek tisíc písmen, které popisují jak má daná bílkovina vypadat. Průměrná bílkovina je složena z řetězců z několika set aminokyselin. V DNA je zapsán příběh života už pro ty nejmenší a nejméně potřebné bakterie. V pořadí nukleotidů v DNA je zapsána dědičná informace buňky. Počet kombinací jednotlivých bází a jejich kódu pro bílkoviny je nekonečný, DNA proto představuje stálý informační soubor buňky a nikdy neopouští jádro. Jeho hlavním a nejdůležitějším úkolem je udržovat a pečovat o genetickou informaci před poškozením či nevhodných a špatným přepsáním v nezměněné podobě z buňky do buňky generace po generace.

Odlišnost RNA od DNA

  1. molekuly RNA jsou tvořeny jediným polynukleotidovým řetězcem
  2. cukernou složkou je zde D – ribóza
  3. místo thyminu je přítomen uracil
  4. složkou RNA jsou tzv. minoritní báze (hypoxantin, inosin, 5 – methylcytosin…)

    V DNA každé buňky lidského těla se nacházejí 3 miliardy dvojic bází. Kdybychom je vyňali a poskládaly za sebe, vytvořili by linii dlouhou asi metr. Přesto zůstává každá z těchto bází zcela soudržná, pokud jde o její chemické složení. Čtveřice bází DNA – adenin, cytosin, guanin a thymin – se každá skládá z uhlíku, vodíku, kyslíku a dusíku. Existuje řada chemických struktur, jejichž vazby se při absorpci infračerveného světla ohýbají, natahují a prohýbají – toto infračervené světlo má určitou specifickou frekvenci vztahující se k energii a síle vazby a k hmotě atomového jádra.Tyto nukleotidové kyseliny se kombinují vždy do TRIPLETŮ (po třech) zv. KODONY (ERBY). UVNITŘ JÁDRA buňky cca 0.005 mm  se pohybují velkou rychlostí a střídavě se spojují a odpojují (v čase cca několik sekund).Celkem existuje 43 tj.64 kodonů (variací) ale JEN 20 AMINIKYSELIN bylo aktivních - nyní nově bude aktivních 24 kodonů (zvýší imunitu) a dojde k tzv. SPONTÁNNÍ GENETICKÉ MUTACI. BÁZE jsou tedy současně jak KLÍČEM tak ZÁMKEM. POČET VLÁKEN ROSTE ZE DVOU AŽ NA 11.

Pevnější, menší vazba, řekněme vodíková, absorbuje světlo o vyšším vlnovém čísle (tj. o vyšším počtu vln na centimetr) a vyšší „notě“ v infračerveném spektru. (Původní energie pro tyto pohyby pochází ze slunce ve formě infračerveného záření. Sluneční fotony způsobují zahřátí molekuly, jak se obíhající elektrony v orbitalech excitují – přecházejí na vyšší energetickou úroveň.) Systém ladění zvuků užitý pro Sequencii byl odvozen přímo z laboratorních chemických výsledků čtyř bází a s žádnými konkrétními geny neměl nic společného.

Proces „sbírání“ frekvencí z bází DNA začíná u spektrometru, zařízení velkého asi jako dvě dózy na chleba. Díky tomuto zařízení je do vzorku, v tomto případě do molekuly báze v DNA, vypuštěno infračervené světlo o frekvenci mezi 600 a 3000 vlnovými čísly (v jednotkách cm-1). Báze v DNA a RNA mají určité rezonanční frekvence související se schopností absorpce infračerveného světla. Je to běžná schopnost všech organických molekul. Infračervená spektra jsou ve skutečnosti používána jako hlavní diagnostické nástroje při analytických procedurách.

Jak světlo prochází vzorkem, je absorbováno na specifických frekvencích a přístroj vyhodnotí absorpční schopnosti vazby jako spektrum – je to proces analogický s tím, když udeříte do kovové ladičky. Například C-H vazba (uhlík-vodík) absorbuje infračervené světlo o vlnové délce přibližně 2900 cm-1. Jakmile je vlnové číslo určeno, k jeho převedení na hertzy se použije následující rovnice: Frekvence = rychlost (rychlost světla) x vlnové číslo. Pokud je tedy vlnové číslo například oněch 2900 cm-1, pak je frekvence rovna 3 x 1010 cm/s x 2900 cm-1 = 8,7 x 1013 Hz.

Tyto gigantické frekvence jsou problematické ze dvou důvodů. Zaprvé se jedná o světelné frekvence, nikoliv zvukové. A za druhé jsou příliš vysoké, než aby byly slyšet, i kdyby zvukové byly, jelikož naše uši dokážou zaznamenat pouze frekvence mezi 20 a 20 000 Hz. Vibrace nižší než 20 Hz spíše cítíme, než slyšíme. Frekvence nad 20 000 Hz jsou určeny citlivějším uším, než jsou ty naše.

Otázka „převodu-překladu“ světla na zvuk je spíše filozofická. Urychlený zvuk samozřejmě nikdy nemůže být světlem, jelikož závisí na aktivitě molekul a světlo je určováno elektromagnetickým zářením. Dalo by se říci, že tu není ani tak důležitý samotný přenašeč, ale spíše dotyčné hodnoty: vztahy mezi frekvencemi. Ucho dokáže zachytit asi deset zvukových oktáv, zatímco oko může vnímat pouze něco málo přes jednu oktávu světla, tedy vlastně barev.

Světelná oktáva je stejný poměr jako oktáva zvuková – 2 : 1. Dokonalá pětina nebo vztah 3 : 2 funguje u světla stejně jako u zvuku a může být vztažen na svět geometrie, architektury, na pohyby planet a tak dále, a to tak dlouho, dokud tu budou periodické či pravidelné vibrace. Objevováním podílových vzorců ve světle ho vlastně překládáme do zvukové podoby, aby bylo možné „slyšet“ informace a vyhodnocovat vzájemné vztahy. Také by se dalo diskutovat o tom, že jak světlo tak zvuk odkazují zpátky ke společnému archetypu, který je nám doposud neznámý, podobně jako mají nějakého společného příbuzného dva vzdálení bratranci.

Abychom si to tedy shrnuli; byly měřeny čtyři molekuly bází. Poté, co byly vystaveny účinkům světla, vykázala každá z molekul 15 až 18 frekvencí – celkem jsme jich vzali 60. Jakmile byla tato data zaznamenána a shromážděna, byla přeložena do slyšitelného spektra a vložena do syntetizátoru Yamaha DX7 IID, který následně ze vstupních hertzových hodnot vytvořil sekvence zvuků. Bylo nezbytné opatřit si speciální elektronické klávesy, protože téměř všechny získané tóny byly mikrotóny nebo tóny specifičtější než normální půltón (například mezi C a C#) na klavíru. Než vám popíšu, jak tóny zněly, dovolte mi uvést důvod, proč jsme to vlastně vůbec celé dělali.

Pythágorovi, jemuž je připisováno záslužné vysvětlení nauky o harmonii západnímu světu, se tvrdilo, že prý i kámen popisoval jako nehybnou, ztuhlou hudbu. O fyzice nevěděl nic, ale intuice mu říkala, že matematické parametry frekvencí objevujících se v procesech jako byly rotace planet, střídaní ročních období, nebo i v nejmenším světě atomů nejsou jen bezduchá data, ale odhalují pohyby, rytmy, vztahy a významy, které mohly být volně přeloženy jako „příběhy“. Příběhy potom vytvářejí významy a umělecká vyjádření.

Z etymologického hlediska se slovo matematika odvozuje od výrazu „mathema“, který pochází ze starofrancouzského „mathein“ – „být si vědom; uvědomit si.“

Svět mikrotónů

První poslech této šedesátičlenné stupnice podle infračerveného spektra nás nepovzbudil. Znělo to všechno tak cize, až si člověk začal zoufat, že z toho nikdy žádné krásné umělecké dílo nevznikne, o nějakém logickém „smyslu“ těchto tónů ani nemluvě. Celkový popis toho, co nám vyšlo, by mohl být „těsné poměry… nahuštěné mikrotóny s nezvyklými skoky.“

Čtyři samostatné nukleotidové báze jsou si, co se týče poměrných vztahů, velice podobné, stejně jako vzdálenosti mezi jednotlivými „členy“ v každé bázi zvlášť. Pokud jsou sestaveny jako hudební stupnice, tedy od nejnižší frekvence po nevyšší, pak tu pro všechny čtyři existuje rozsah 2 a půl oktávy se znatelnou mezerou či vzdáleností mezi velkou sextou a malou septimou u všech bází. Intervaly mezi jednotlivými klávesami jsou pojmenovány malé a velké sekundy, tercie, sexty a septimy, v závislosti na tom, kolik stupňů jsou vzdáleny od počáteční noty nebo základního tónu. Velká sexta na stupnici C by byla od C po šestou notu nebo po A nad ním, malá septima by byla od C po B nad ním snížené o půl tónu. Návdavkem k malým a velkým intervalům také rozeznáváme čistou kvartu (od C po F), čistou kvintu (od C po G) a tritón (od C po F#) – interval, který rozděluje stupnici přesně v polovině. Kratší, mikrotonální intervaly či poměry mají tendenci se o sebe otírat, když je člověk poslouchá, a vytvářejí rázy. Rázy se objevují, jestliže jsou dvě frekvence velice blízko u sebe – odlišuje je pouze několik málo hertzů, jako například 254 a 257 Hz (tj. dva mírně se od sebe odlišující střední tóny C). Oba tóny uslyšíme stejně vysoko jako C, ale mírně fázově posunuté. Fázování je výsledkem občasných hlasitých momentů neboli „wa-wa“ rázů (zvuků připomínajících přiklápění a odklápění trumpety, na kterou někdo hraje), když se jejich fáze sejdou. Lidskému uchu to silně připomíná kvalitu či „živost“ organického pohybu, který se vyskytuje v živých procesech.

Když byly tyto tóny obehrávány na syntetizátoru pořád dokola, začaly se pojednou objevovat velice poutavé a krásné kombinace. Otázkou ale zůstávalo, co s nimi?

Úvahy o skladbách

Mikrotóny představují pro hudební skladatele značné komplikace, o samotných interpretech a hudebnících ani nemluvě. Za prvé je téměř nemožné je zahrát na normální klaviaturu. Mikrotonální stupnice mohou díky procvičování zvládnout hráči na strunné nástroje, například houslisté nebo violoncellisté, kteří mohou na strunách zahrát tón jakkoliv vysoký, pokud přijdou na to, kde se nachází. Pro muzikanty hrající na nástroje s „fixními výškami“, jako jsou například klarinety nebo trumpety, je ale zahrát mikrotóny příliš složité. Nejsnáze se s mikrotóny dokáže popasovat lidský hlas. Pokud je zpěvákův či zpěvaččin sluch dokáže zachytit, pak je jeho či její hlas dokáže i vyprodukovat. A hráči na bicí (perkusní) nástroje, ty se nějakými mikrotóny nemusejí znepokojovat vůbec.

Kromě toho, že je těžké tyto mikrotóny vyloudit, dělají také neplechu pokud jde o ladění či tónování. Člověk musí pracovat se shlukem „náhodných“ zvuků bez jakéhokoliv zjevného pořadí nebo tónové organizace. Brzy se ale začalo projevovat něco velice zajímavého. Po týdnech experimentů s tóny syntetizátoru se počalo vyjevovat a krystalizovat tónické centrum. Zdálo se, jako by k sobě jeden tón přitahoval tóny jiné a propůjčoval jejich nahromadění soudržnost. Tento tón se ukázal být u všech bází blízko tónu C#, s průměrnou frekvencí 544,2 Hz.

Většina klavírů má C# naladěno přibližně na 554 Hz. Citlivé ucho by tento rozdíl nějakých 10 Hz dokázalo rozlišit – jde asi o čtvrtinu tónu. Je důležité zdůraznit, že tento objev byl ve skladbách poprvé učiněn pouhým uchem, nikoliv díky zkoumání dat. Je zajímavé, že toto C# se zdá být rovnovážným elementem celého spektra frekvencí bází DNA.

Tón, který se objevuje ze všech nejčastěji a měl by být označen za tón základní, či za tónické centrum, je tón F#. V každé z řad bází se objevuje nejméně třikrát. Místo toho je to ale jeho pětina – tón C#, který se chová jako organizující prvek. První ze skladeb, Sequencia, byla napsána pro tabla neboli laditelné bubny, přičemž ty byly naladěny právě na notu C#. Bubny udržují během skladby trvalý rytmus, zatímco ostatní nástroje hrají hlavní motivy. Když hraje syntetizátor ostinato nebo opakující se motiv s původními zvukovými frekvencemi, přídatné nástroje: housle, cello a zpěv krouží okolo této pevně dané linie a snaží se, aby jejich vyladění odpovídalo její nosné melodické formě. Je fascinující, že na tuto klíčovou notu je naladěna celá řada nezápadních gongů, zvonků a bubnů – což podporuje názor, že se my lidé a spolu s námi i planeta snažíme a pokoušíme „naladit“ na něco společného, kolektivního. Jedna z teorií pracuje s nedávno objeveným pulzarem nazvaným Veta X (PSR 0833), který se do stádia pulzaru zhroutil zhruba před 11 000 lety.

Vysílá směrem k Zemi rádiové vlny o kmitavé frekvenci 11,24 Hz, což je ekvivalent tónu F#. Jeho pětina, C#, se ukazuje být frekvencí 16,86 Hz nebo 539,52 Hz… což je neobyčejně blízko frekvenci naší DNA – 544 Hz.

Jsou frekvence v bázích DNA uspořádány harmonicky?

S největší pravděpodobností ano. Porovnáním všech 60 tónů může člověk najít všechny přesné poměry, které jsou k nalezení v prvních 16 intervalech série harmonických tónů: oktávy, čisté kvinty, čisté kvarty, velké a malé tercie, velké a malé sekundy a septimy, dokonce i septima snížená o půltón. To, že by se toto dělo náhodně, je z matematického hlediska téměř nemožné. Autorka nevěnovala čas tomu proměřovat intervaly vyšší, ale Randy Masters z Aptosu v Kalifornii se snaží věnovat i této fázi procesu. Pokouší se nalézt fundament, který by mohl produkovat všechny frekvence DNA jako harmonické tóny. Tento objev by byl k nezaplacení pro všechny, kteří se zabývají zvukovým a léčebným uměním, stejně jako pro všechny ostatní vědce a umělce.

Jaké zakódované informace se v těchto poměrech bází DNA nacházejí, to zatím netušíme, ale zdá se, že jeden konkrétní vzor tu eminentně vystupuje. Výzkum odhalil zajímavou mezeru ve všech čtyřech bázích – od tónu F# až po tón D# nad ním, zhruba mezi velkou sextou a malou septimou. Interval mezi nimi, od G po D, neobsahuje vůbec žádné naměřené frekvence. Naproti tomu jeho zrcadlový obraz, prostor mezi G a D o oktávu níže, obsahuje sevřený a zhuštěný shluk 22 frekvencí, tedy více než třetinu celkového počtu všech naměřených frekvenčních hodnot.

Jakou má tato „zastíněná“ mezera funkci? Je to jen náhoda, nebo se díváme do nějaké anti-hmoty, fenoménu čtvrté dimenze? Čím dál více se dozvídáme, že věci obsahují doplnění sebe samých, své vlastní protiklady. Je to skoro jako nějaká vesmírná „zákonitost“. Výše zmíněná mezera může být důležitá, zejména proto, že je na své spodní i horní hranici vyvážená intervaly D# až F#: tedy 9 tóny ve shluku pod ní a 10 tóny ve shluku nad ní. Téměř dokonalá symetrie.

Možné fyziologické manifestace skrze kód DNA

Matematika zviditelňuje procesy. Dekóduje významy. Můžeme tak sledovat sílu vesmíru organizující sebe sama, a jelikož je vesmír komunitou, neustále komunikuje. Snaží se zvuky DNA nějak komunikovat i s námi?Sequencia začíná komunikací toho, že dokážeme slyšet skrytou krásu života. To nám pomáhá získat určitou perspektivu a najít naše místo ve „Velkém Tónu“. Celé to vyvstává přímo ze starořecké definice vzdělání: účelem studia vědy a přirozeného světa je nalezení pravého místa v něm, což nám umožní naplnit naši roli v celé jeho nesmírnosti. V rámci takovéhoto „studia zaměřeného na studenta“ je hlavním učitelem samotný přirozený svět. Umělecké procesy, které překládají přímo z přírody, nám umožňují vstupovat do hlubších rovin bytí.

Komponenty hudby vyjadřují touhu po rovnováze. Nashromáždí se energie k pohybu vpřed a pak je vypuštěna. Pulsy, krátké pro frekvence, delší pro rytmy a ještě delší pro frázování, ty všechny fungují ve shodě. Vztahy se neustále tvoří a přetvářejí, s tím jak nové tóny, rytmy a události vstupují do obrazu a jiné z něj ustupují. Hudba je aktivním způsobem, kterým žijeme své životy; způsobem, jakým chceme, aby naše životy vypadaly. Je to samotný proces života jako takového. Když hudba správně neplyne, jsme velice znepokojeni. Jak dlouho dokážete vydržet poslouchat přeskakující skladbu? Metafora je ještě posílena, když do hry vstoupí fyzika. Hudba doslova zrcadlí esenci přírody – její chaotické vzorce a matematiku.

Stejné matematické vzorce, které popisují příliv a odliv hudby, byly hojně nalézány i různě po světě: říční proud, tlukot lidského srdce, rozkmit zemské osy. Je to něco víc než jen obyčejný puls. Rytmy dokonale připomínají nepravidelné linie mořských pobřeží, mraků, horských hřebenů. Na určité úrovni musí mozek vnímat realitu jako hudební krajinu. A pokud to celé otočíme, pak nám musí hudba, již posloucháme, připadat jako náš pozemský domov. Není divu, že ji milujeme.

Je pravděpodobné, že přímo skrze kombinace a poměry spektrální hudby je nám sdělováno (komunikováno) něco neobvyklého. Atributy, které ji popisují a jež člověk slýchá nejčastěji, jsou tyto: uklidňující, osvěžující, prostorná, širá. Sequentia není hudbou „new age“ ani hudbou určenou pro představení, ani takovou, která by měla někoho „léčit“. Byla napsána, protože to je úděl skladatele na tomto světě – psát hudbu. Ale po deseti letech, co ji lidé poslouchají, po unikátně pozitivních reakcích a téměř žádných stížnostech prvoposluchačů si člověk nemůže pomoci, aby se nepodivil nad tím, co že to tu vlastně vychází najevo. Lidé popisují, že vždy cítí jakousi soudržnost, důvěrnost. Je lákavé spekulovat o tom, že tělo vlastně poznává samo sebe a komunikuje s vlastní psýché.

Vliv zvuku na tělo

O tom, jak zvuk, surový produkt tvoření, ovlivňuje naše bytí a vědomí, se stále ještě vedou diskuse. Je záhadou, že dokážeme rozkódovat významy, jež k nám přicházejí ve zvukových nosných vlnách, a tyto vlny vnímáme jako celotělesný zážitek nejen ušima, ale i přímo skrze kosti, tkáně a orgány. Tělo vnímá zvuk jako tlak. Víme, že tělo je neustále piezoelektrické – že převádí tlak na elektrické signály podobně jako vnitřní ucho převádí a posílá signály do mozku. Zvuk tím pádem přímo ovlivňuje mnoho oblastí molekulárního světa a nějak si umí najít cestu k částem našich já, která vytvářejí významy. Díky práci mnoha zdravotnických institucí víme zcela bezpečně, že zvuk může ovlivňovat hladinu hormonů a jiných fyziologických soustav. Dr. Valerie Huntová (autorka Infinite Mind: The Science of the Human Vibrations of Consciousness) se obsáhle zabývala měřením posilujících účinků zvuku na aurické pole – energetické pole obklopující tělo. Většinu svého výzkumu dr. Huntová prováděla, když byla profesorkou na UCLA. Sofistikované vědomosti o rezonanci vedly mnoho praktických lékařů a výzkumníků z celého světa k tomu, aby zvuk mnoha různými způsoby úspěšně využívali. Zvuk může být tělu předložen prostřednictvím hlasu lékaře, hlasu prostředníka nebo strojově. Díky těmto metodám může vzniknout spojení, skrze které se spustí přirozené léčící schopnosti pacienta. Prozatím je točité schodiště DNA zkoumáno z hlediska molekulární biologie a biochemie. A tady přichází ke slovu biofyzika, – říše interakcí částic a vlnění: v oblasti polí. Bylo prokázáno, že DNA je elektricky vodivá, podobně jako měděný drát, i ona může nosit náboj. Má se za to, že tato vlastnost DNA jako živoucího elektrického vedení mohla být oním spouštěcím mechanismem, který urychlil vývoj života jako takového. Schopnost DNA přenášet náboj pomáhá minimalizovat genetické poškození vlivem účinků oxidace (Lawton, 2003).

Jsme v základu bytosti spíše elektromagnetické než chemické. DNA není jen hnacím motorem evoluce, ale v samotném kvantově-fyzikálním základu spočívající síla, která má schopnost měnit symetrii (King, 2003). Když opustíme další oblasti zkoumání, kterými jsou na informace „šťavnaté“ říše chemie a atomové struktury, vstoupíme do subatomárního království kvantové fyziky. Na této úrovni není chování hmoty, jak organické tak anorganické, řízeno klasickými koncepcemi příčiny a účinku, které se uplatňují i v jinak komplexních dynamických soustavách – ale panují zde zákony kvantové pravděpodobnosti. Holografie matematicky popisuje transformace světla a optických informací pomocí termínů vlnové mechaniky. K laboratornímu vyvinutí hologramů vedly experimenty se superpozicí rozštěpeného laserového paprsku, jež poprvé demonstroval Dennis Gabor v roce 1949 – hologramy jsou vlastně zachytitelné a uchovatelné holografické obrazy. V roce 1971 aplikoval Karl Pribram tuto metodu na neuropsychologii, s tím, že je to víc než jen pouhá náhoda – že i mozek ve skutečnosti kóduje informace jako hologramy. Hologram obsahuje všechny informace potřebné k rekonstrukci celého obrazu, obsahují mnoho dimenzí informací na velice malé ploše, podobně jako zkomprimované počítačové soubory. Uchovávají tyto informace v propracované síti frekvencí, které na sebe vzájemně působí. Proto je možné vysláním spojitého laserového světla (výchozího paprsku) skrze rozmazané a překrývající se vlny dvojdimenzionálního hologramu získat virtuální obraz třídimenzionálního charakteru. Biofyzika již dnes umí pospat, jak se naše forma noří přímo z prázdnoty, ze substruktury vakua. V podstatě tedy pocházíme a vynořujeme se z kosmické prázdnoty: z předgeometricky uspořádané nicoty. DNA je projektorem pole, které ve vakuové substruktuře zakládá tlakové gradienty, které iniciují dynamické rozvinování. Geny fungují jako holografické paměťové banky obsahující předlohu pro později skutečně existující entitu. Ve době ovulace dochází v těle ženy ke zcela zřetelnému a specifickému posunu elektrických polí. Membrána folikuly praskne a vajíčko se vydá dolů Fallopiovou trubicí. Spermie je z pohledu vajíčka jeho protiklad. Když se spermie a vajíčko sjednotí, stane se membrána kolem vajíčka hyperpolarizovanou a začne s projekcí DNA dovnitř do jader buněk. V této chvíli je vytvořena elektromagnetická entita. Oplodněná buňka vajíčka obsahuje všechny celostní informace nezbytné k vytvoření celé a komplexní lidské bytosti. Biohologram zahajuje svoji funkci při početí jedince a přestává fungovat až v okamžiku jeho smrti. Tvrdíme, že DNA v jádru každé buňky vytvoří vícebuněčný hologram daného tvora tím, že do středů buněk vyšle a promítne sebe samu.

 Biohologram promítaný nervovou soustavou embrya vytvoří trojrozměrný vzorec rezonančních struktur. Tyto struktury se chovají jako akustické vlny a fungují jako šablony polí pro vznášející se hmotu a energii. Hologramy jsou „čteny“ elektromagnetickými nebo akustickými poli, jež nesou genově-vlnovou informaci za hranice chromozomální struktury. Podle těchto nových poznatků je DNA se svým chromozomálním aparátem specifickým systémem, který uchovává, mění a vysílá systém genetických informací, a to jak na úrovni materiálních tak na úrovni fyzikálních polí.

 

Tajemství hologramů DNA a poselství Dávných

Nakonec kombinace 30% Plejádské DNA, 30% DNA Orionu a 40% rudé DNA v genetickém svazku omezeném pouze 5000 řetězci vytvořila lidi, kteří mohli mluvit, tančit, budovat, tvořit a pracovat, jak si Anu přáli, ve zlatých dolech. Bohužel, smícháním DNA z tolika hologramů, se rozbilo veškeré holografické spojení ke kterékoli jiné humanoidní (lidské) rase a tak tito lidé s výhradně Anu otrockým dědictvím, zůstali odděleni od jakékoli jiné lidské civilizace. To může být původní pocit "oddělení formy boha" pro lidi z tohoto dědictví. To je smutná věc; protože dokonce ani vědci Síria nepřerušili holografické spojení mezi omezenou rudou rasou a všemi ostatními lidmi, ač byla vyseta na Zemi jako omezená lidská forma s 15.000 řetězci DNA. Hologramy sjednocují lidi na všech dimenzích života spojené paralelní DNA do společného pochopení a vzájemného propojení, s výjimkou vědeckých manipulací, kdy je informace oddělena od celku.

Země objevila, že Anu Otrocké hologramy mohou v současné době vzestoupit pouze do 1800 řetězců a to je to, kde jsou omezeny. Problém ve vzestupu za tuto hodnotu je výsledkem vlastnění 60% křemíkové DNA a 40% DNA na bázi uhlíku, což produkuje formu, která vzestupuje do dvou odlišných systémů. Následkem je nemoc a časná smrt, když taková forma vzestoupila někam dál a mnoho zmatku. Zmatek pochází z neznalosti toho, kým člověk je; je rudý a patří Zemi a vašemu stvoření? Nebo je bílý a patří do Plejád a Orionu? Dle zkušeností v SSOA se zmatek převádí ve zmatené vzestupující iniciáty. Podle mínění Země je mnohem lepší omezit vzestup tam, kde může být udrženo jedincovo zdraví a jeho prožívání života, a to umožňuje to další generaci, spojenou s výběrem některého rudého dědictví, aby z něj vytvořila formu a dostala vzestup do další úrovně vývoje.

Tanec Otroků Anu vyvolal omezený bílý kmenový tanec, ale s mnohem menšími znalostmi, než tomu bylo u rudé rasy. Takový tanec farmaření, budování domů, produkování umění a oděvů, plození dětí, by se mohl vyučovat jako jak "sloužit Anu", dolováním zlata a rozšiřováním náboženství, které se točily zejména kolem Anu jako "Bohů". Avšak tento holografický tanec má méně znalostí, než kterýkoli jiný pozemský lidský hologram, zejména proto, že tito lidé byly úmyslně odděleni od všech ostatních lidských hologramů, aby se zajistilo, že nevzestoupí a že se nevyvinou do takové síly, aby svrhli své mistry, neboli Anu. Je to z tohoto omezení, že začalo převládat dogma mezi lidmi tohoto dědictví, což v lidské historii vedlo znovu a znovu k válce.

  1. Thanatos Bůh smrti a přežití – souvisí s první čakrou)
  2. Eros (Bůh svádění a sexuality – souvisí s druhou čakrou)
  3. Hefastos (Bůh síly a válčení – souvisí s třetí čakrou)
  4. Herkules (Hrdina a Bůh lásky – souvisí se čtvrtou čakrou)
  5. Poseidon (Bůh moře – souvisí s planetární pátou čakrou)
  6. Věštkyně v Delfách (Bohyně vize– souvisí s šestou čakrou)
  7. Hélios (Bůh Slunce – souvisí se sedmou čakrou)
  8. Pan (Bůh přírody – souvisí s přírodou)

Podstata lidských otroků byla kmenová, ne nepodobná rudým lidem, vysetým ze Síria. Nicméně zde byla vnitřní disonance (nesoulad), kvůli smíchané biologii se dvěma nerezonujícími genetickými tkanivy. To způsobilo nesoulad mezi otroky, kteří se někdy proti sobě navzájem bouřili pro teritoria nebo zdroje země a tím způsobovali válku. Otroci se ve válce také tvrdě bouřili proti rudým kmenům a obsazovali jejich zemi kvůli zdrojům. Můžete si všimnout, že tento tanec pokračuje dodnes a do nedávné historie s obsazováním země Indiánů, Havajců a Domorodců v Austrálii, spolu s Maory na Novém Zélandu.

S otrockým dědictvím jsou v současné době ti, kteří jsou dogmatičtí, vidí život černobíle, jsou prostí ve svých zájmech nebo vlohách, pro jakoukoli změnu hledají spasitele a jejich omezení se snaží vytvořit válku, buď v síle nebo ve vládnutí oblastem či národům. Člověk se může podívat na Izraelce a Palestince a uvidí dva soubory otroků soupeřících ve svém dogma, aby v současnosti pochopil, co vytváří holografické omezení v civilizačním smyslu; takové omezení a vnitřní svár vytváří násilí a válku, svár a bolest.

Později v otrocké historii, byla Anu zplozena jiná úroveň otroka ze stejných hologramů. Tito otroci měli pouze 1024 řetězců DNA a kratší život a v podstatě byli suroví (brutální). Byli navrženi specielně pro válečné pole. Člověk může vidět v sebevražedných misích, neboli v zakušení 11. září, tento typ holografické myšlenkové formy, vyjadřovaný v současnosti. Tyto násilné formy rodových linií již byly stáhnuty z genetických bloků pro všechny budoucí děti, jak letos lidstvo uvolnilo příslušnou karmu.

Otroci z doby umělého vytvoření znali pouze 500 let dlouhý život a biologii, která stárnula a umírala, kvůli smíchání DNA a její vnitřní disonanci. Z tohoto důvodu byli Anu považováni za "nesmrtelné", protože měli biologii, která se mohla regenerovat ve své původní formě z Plejád a přežít otroky. Anu sebrali informace z rodových linií Velkých Mistrů a použili ji k prodloužení svých životů až na 18.000 let.

Hologramy anu

Anu se zákonitě zkřížili s otroky a rudou rasou a zplodili potomstvo, které bylo někdy napůl Velkými Mistry a napůl Anu, nebo napůl otroky a napůl Anu a nebo napůl rudými otroky a napůl Anu. Co má člověk dělat s délkou života 18.000 let? Sex, sex a ještě více sex; děti a ještě více dětí. Víte, že Afrodita nebo Venuše se vdaly více než 500 krát za různé partnery a zplodily přes 900 potomků? A každá další svatba byla vypracovanější, než předchozí. Člověk v tom může vidět důvod, proč lidé z tohoto dědictví mohou být tak zaujatí romantikou a oddáváním.

Kdyby se Anu jednoduše rozhodli nekřížit se s ostatními lidmi na Zemi, mohli si uchovat své holografické spojení s Plejádami.V současnosti jsou to zejména Anu a lidé s přímým dědictvím na bázi holografické a na bázi rodových linií, kteří mají největší sílu a bohatství na Zemi. Avšak každé holografické vyjádření bude mít všechny prožitky v koloběhu života; proto váš šéf může být spojený s Anu v dědictví nebo vaši rodiče, nebo váš sourozenec nebo váš druh či dítě. A tak to není jen bohatství nebo sláva, která vyjadřuje podstatu Annanuki, ale jsou to všichni lidé. Ačkoli člověk zjistí, že síla v kterékoli skupině nebo rodině má tendenci tíhnout k lidem s Anu dědictvím. Lidé s otrockým dědictvím se dívají na ty s Anu dědictvím, jako na mistry. Lidé s rudým dědictvím zpravidla ví více a snaží se vytvořit rovnost a jednotu v tanci života.

Lidé mají sklony shromažďovat se ve skupinách, které se vyznačují členy všech holografických podstat; a tak je v každé skupině jakékoli velikosti zpravidla jeden z každého hologramu, ať už je tato skupina společenství, věřící, vláda, duchovní skupina nebo jakýkoli jiný druh organizace. Jjste skutečně jeden druh, bez ohledu na rasu, pohlaví, postavení nebo sexuální přednosti či holografické vlohy.

  1. Afrodita (Innana nebo Venuše, Bohyně lásky)
  2. Hádes (Pluto nebo Merduk, Bůh podsvětí)
  3. Artemis (Diana, Bohyně lovu)
  4. Athéna (Bohyně inteligence neboli moudrosti)
  5. Apollo (Merkur neboli Bůh komunikace)
  6. Áres (Mars, Bůh války)
  7. Héra (Juno neboli Bohyně manželství)
  8. Demeter (Bohyně úrody a plodnosti – Matka Otroků)
  9. Hermes (Průvodce mrtvých duší do podsvětí)
  10. Hestia (Bohyně srdce nebo domova)
  11. Zeus (Jupiter, Nejvyšší Bůh, Ashtar)
  12. Dionýsos (Bůh vína, návyku nebo iluze)

Většina z nich není lidumilné podstaty, ale jsou sobečtí v jejich vlastním omezeném tanci romantiky, zisků, realitních investic, finančních investic nebo vlády lidstvu různými způsoby, ať už se narodí jako vládce, je zvoleným vysokým úředníkem nebo je manažerem malého oddělení ve firmě nepodstatného druhu; taková je podstata holografické osoby Anu.

Lidé z dědictví Anu budou omezeni 1800 řetězci DNA, jestliže vzestupují. Opět je to kvůli smíchání DNA, jež je zejména křemíková. Pokud byly něčí hlavní rodové linie přímo spojené s Anu při vytváření plodu v děloze, pak je tento člověk v současné době především s DNA na bázi křemíku. Takoví lidé nejsou přizpůsobeni vzestupu do biologie na bázi uhlíku, požadované pro vstup do Velkého Centrálního Slunce, a proto jsou tyto rodové linie a hologramy postupně stahovány ze všech budoucích lidí, narozených ve více než pěti nastávajících generacích.

Lidé s dědictvím Anu jsou často dohazovači informací. Je to zejména kvůli faktu, že Anu stáhli rudou rasu ze všech informací, aby prodloužili své životy. Iniciáti se proto mohou naučit poznávat ty, kteří v jejich současném životním zakoušení mají holografické náchylnosti k Anu, neboť tito iniciáti mohou mít ztraceno mnoho informací do těchto individuí a jejich předků v průběhu doby nebo skrze svůj rod.

hologramy velkých mistrů

Na Zemi bylo před 50.000 lety vysazeno šest přídavných hologramů, kdy 48 Velkých Mistrů, kteří byli naklonováni z genetických materiálů vysoké duchovní elity v Sírijském hvězdném systému, dorazili na Zem. Příběh této skupiny je smutný a je to ten, který Mila a Oa loni do hloubky prozkoumali zásluhou materiálů Samostudia a Skupinového Mistrovství, protože je to jejich vlastní dědictví, od nějž shromažďují záznamy. Každý ze 48 Velkých Mistrů zemřel po 8 měsíčním období během 2000 let původního vysazení. Někteří zemřeli na roztříštění ran, které poškodily delfíní a velrybí říši; další byli roztříštěni kvůli ostatním rudým lidem, kteří nevědomě žárlili na znalosti, které měli Velcí Mistři. Mnoho Velkých Mistrů před svou smrtí zplodilo potomky, což umožnilo, aby dědictví setrvalo do současné doby a prodloužilo dlouhé tkanivo rodu.

Když byly znalosti Velkých Mistrů převedeny do Anu, byli Anu schopní prodloužit své životy. Avšak praktiky prodlužování života způsobily pád ve vědomí jejich vlastní biologie, což vedlo k extrémní válce mezi stranami a na konci k nukleárnímu zničení Země. Toto zničení byl jediný největší pokles ve vědomí a vibraci, jaký kdy Země poznala a to se stalo před 30.000 lety. Avšak než se to stalo a vedlo to k uvedenému, štěpení myšlenkové formy se stalo ukotveným na Zemi, což později způsobilo válku Anu.

Když byly znalosti Velkých Mistrů převedeny do rudého národa, vysetého před Velkými Mistry, zrodil se tanec guru (Guru = zasvěcenec, duchovní otec, autorita, učitel nebo na slovo vzatý odborník.). Guruové získali znalosti pořízené od jiných rodů a souboru rodových linií, které nebyly jejich vlastním skutečným dědictvím. Takoví guruové mohli vytvořit znalé učitele; avšak když se pokusili vzestoupit, neměli vhodné znalosti o tom, jak vytvořit humanoidní (lidskou) formu čtvrté dimenze. Výsledkem byl nekompletní vzestup a ukotvení štěpení myšlenkové formy, která souvisí se smrtí, destrukcí, nemocí a stárnutím. Byl to neúplný vzestup gurů, který vedl k pádu za pádem na Zemi a nakonec k nukleárnímu zničení Anu.

Lidé z holografického dědictví Velkých Mistrů v současné době mohou být dobře zataženi do hnutí vzestupu. Tito lidé věřili z celého srdce, že z tohoto důvodu byli vysazeni na Zem. Bohužel genetické svazky, které obdrželi s 36.000 řetězci DNA jsou méně než 18% celého souboru genetiky, které duchovní elita na Síriu zná. V omezení bylo snadné je ničit a když se znalosti, s nimiž se narodili, dostaly k ostatním lidem, byly tyto znalosti pouze zneužívány k jiným účelům.

  1. Bůh Bohyně času
  2. Bůh Bohyně rodových znalostí
  3. Bůh Bohyně vývoje
  4. Bůh Bohyně lidského druhu neboli Vysoký kněz & kněžka
  5. Bůh Bohyně slunečních cyklů
  6. Bůh Bohyně vzestupu do páté dimenze

Sírius tvrdí, že nikdy nevysadil lidi na Zem, aby vzestoupili. Avšak Země se může vrátit zpět v čase a zkontrolovat myšlenky a činy Velkých Mistrů a na to byli tázáni – jaký byl jejich smysl. Šestý hologram "Bůh Bohyně vzestupu do páté dimenze" má většinu klíčů pro změnu genetického zakódování,Vypadá to, že šestý hologram neboli Bůh Bohyně vzestupu do páté dimenze, měl nehodu a tak skončil na Zemi; navštívení nejvyššího kněze ze Síria této holografické podstaty mělo vliv na jednoho z klonovaných Velkých Mistrů, produkujícího potomka. Kdyby se to nestalo a nebylo to přidáno do genetiky a svazku holografické znalosti, pak by současný posun vzestupu lidského druhu asi selhal. Lidé s výše uvedeným genetickým a holografickým sklonem jsou ti, kteří v současné době na Zemi vyřezávají plán vývojové úrovně Bodhisattvy (6000 řetězců DNA). Zpravidla ti, kteří vyřezávají Bodhisattvu, vytvořili své tělo v děloze z jednoho z těchto šesti hologramů; hologramy doby zrození mohou být odlišné, ale většinou jsou buď podstaty Velkých Mistrů nebo Rudé.

lidské hologramy abyreonu

 

Jsou zde další lidé, kteří přišli na Zemi z jiných umírajících stvoření. To se stalo před nějakými 48.000 lety po smrti Velkých Mistrů. Tito lidé se zkřížili s lidmi jiných rudých národů a tím přidali své hologramy do lidských holografických rovin. Tito lidé Abyreonu byli ve své genetické struktuře magnetičtí a měli červenou barvu pokožky. Přinesli s sebou chybějící informace o elementech. Poté, co byly tyto chybějící informace o elementech přidány do svazku lidských holografických znalostí, byly vytvořeny první pokusy vzestupovat v části zbývající rudé duchovní elity.

  1. Bůh Bohyně ohně a popela
  2. Bůh Bohyně vzduchu a oblohy
  3. Bůh Bohyně vody a páry
  4. Bůh Bohyně Země a lávy

V současnosti byly tyto hologramy méně prospěšné ve vzestupu do vývojové úrovně Bodhisattvy. Proto většina lidí s touto holografickou dispozicí je omezena do 3000 řetězců ve vzestupu v dospělosti. Proč? Ačkoli mají tyto svazky znalosti o elementech, mohou postrádat znalosti o tom, jak upravit DNA. Bez schopnosti úpravy DNA se pak vzestup za určitý bod stává neplodným. Vzestup do Bodhisattvy vyžaduje vzkříšení mrtvých buněk a mrtvých systémů; to vyžaduje schopnost vrozeně rozumět tomu, jak upravit svou vlastní genetiku. Ti, kteří se o to dodnes pokouší bez uvedených holografických znalostí, jednoduše selhali ve svém vzestupu za 3000.

 

DNA šedých a plazivých

DNA Šedých a Plazivých (Gray a Reptilian) byla přidána do genetického svazku prostřednictvím pokřížení jejich druhu a lidského druhu na vesmírné lodi v době až o 10.000 let zpět v historii. Většina asijských ras má Plazivou DNA; mnoho lidí bílého původu má Šedou DNA. Hologramy pro tyto dva humanoidní (lidské) druhy však nikdy nebyly přidány do holografických rovin. Taková DNA  je zpravidla přeměněna a spojena s myšlenkovou formou, překročenou při vzestupu do 1800 řetězců.

V současnosti je zde pár únosů, které se staly ve fyzičnu, některými ze zbývajících z rasy Šedých nebo Plazivých okolo Země. Většina manipulací se místo toho děje v éterických nebo astrálních rovinách. Většina takových astrálních rovin již byla globálně rozpuštěna ve vzestupu Země, s výjimkou hustoty vašich velkoměst. Když vzestupující iniciáti ztělesňují Světelný jazyk, pak se odstraňují programy a stroje Šedých a Plazivých, neboť již nejsou tak silné jako myšlenková forma, aby zůstaly v přítomnosti tónů stvoření na bázi jednoty.

Lidské hologramy

Veškerá lidská DNA (= deoxyribonukleová kyselina) pochází z jednoho ze 38 možných hologramů, které cyklickým (= cyklicky se vracejícím) způsobem rotují okolo Země z rovin hologramů. Těchto 38 hologramů se spojuje s pěti skupinami lidí, které vstoupily do tance v různých dobách lidské historie. Rádi bychom provedli přehled těchto hologramů, aby každý mohl lépe porozumět genetice a holografickému neboli prototypovému základu lidského druhu. Člověk při narození dědí dva hologramy; jeden je převzat buď z otce nebo matky a pak je souvisejících 25 rodových linií vybráno k vytvoření těla v děloze z rozsahu rodových linií možných pro ten, který hologram.

Druhý zvolený hologram je založen na době narození. Kdyby člověk rozdělil dvaceti čtyř hodinovou periodu na 38 částí, pak zhruba každých 38 minut se hologram mění na jiný. Každé dítě narozené v dané 38 minutové periodě dědí související hologram, jako rodné dispozice neboli prototypovou podstatu, která směruje lidský tanec. Je to hologram rodné dispozice (= sklonu, daného narozením), který směřuje osobní a životní zkušenosti, které se projeví v daném životě.

Všichni vzestupující lidé si natáhnou svůj dávný rod, aby vzestoupili. Všichni lidé, ať už jsou bílí, černí, hnědí nebo žlutí zjistí, že jejich dávní předci souviseli s jednou ze sedmi rudých základních ras vysetých na Zemi před 75.000 lety Sírijskou rasou. Světelný jazyk je jazyk na bázi jednoty a je paralelní s původním jazykem přineseným na Zem ze Síria s některými minoritními modifikacemi, které umožňují jeho větší stabilitu

 V tkanivu rodu jsou miliony až miliardy životů souvisejících s jedincovou současnou DNA. Při zamýšlení vzestupování začíná člověk zpřístupňovat chrámy roviny snu v době, kdy usíná, které jsou zřizovány Zemí a solárními radami, aby podporovaly lidský vzestup. Tyto chrámy člověku umožní krok za krokem zpřístupnit jeho tkanivo rodu. Čím dál člověk vzestupuje, tím více dávných životů předků a historie může vytáhnout.

Ve svém raném vzestupu k 1024 člověk pracuje v nedávné lidské historii z posledního pádu Atlantidy (před 10.000 léty neboli 40.000 lidskými léty) až do současnosti. Pouze když člověk dává dohromady své tkanivo z předešlého pádu Atlantidy, může zjistit, zda má či nemá dědictví Velkého mistra nebo rudé původní rasy ve 25 rodových liniích, z nichž v děloze vytvořil své tělo. Když nemá dědictví Rudé nebo Velkého Mistra, je zablokován pro veškerý další vzestup v tomto životě, protože nemá krystalickou informaci, do níž by vzestoupil.

Při vzestupu do 1024 se odkrývá dalších 123 rodových linií souvisejících s těmi lidmi, kteří žili v dobách Atlantidy, což způsobuje, že se tkanivo rozšiřuje na celkem 144 rodových linií. Když tyto rodové linie zahrnují rod Rudý nebo rod Velkého Mistra, mohou si jeho děti vybrat tyto rodové linie k vytvoření svého těla v děloze a tím se dostává jejich vzestup do další úrovně k 3000 řetězcům, 6000 řetězců (úroveň vědomí Bodhisattvy) nebo k 15.000 řetězcům DNA (úroveň vědomí Mahavishny). Někteří dokonce mohou dostat vzestup k Plnému Vědomí neboli 36.000 řetězců DNA. Dosažení jak vzestupu k Mahavishnu, tak Plnému Vědomí vyžaduje fyzické dědictví Velkého Mistra, protože člověk musí vědět, jak změnit DNA a biochemii jako biologickou informaci od narození, aby dosáhl tohoto úkolu.

Někteří předci jsou prvořadě spojení s Anu z Plejád nebo s jejich otrockou rasou. Tito předci po smrti odejdou ze Země ze všech spojených lidí v přítomnosti a budou vráceni do Plejád, kde vzestoupí v jiném budoucím bodu v čase, kdy si jejich sluneční soustava zvolí paralelní cestu vzestupu jako Země. Ještě jiní předci jsou spojeni s Velkými Mistry a to 7 Rudých Původních Ras vysazených na Zem ze Síria. Rudé Původní Rasy nemají informace pro sebe-udržující biologii; proto lidé z tohoto dědictví a všichni související předci budou po smrti vráceni na Sírius a vzestoupí v budoucnosti, až Sírius prodělá svůj konec časového cyklu. Pouze lidé dědictví Velkých Mistrů projdou se Zemí do Velkého Centrálního Slunce. Pouze lidé z tohoto dědictví mají záznamy sebe-udržující biologie, která pro své přežití nepotřebuje přijímat žádnou potravu; to je genetický plán vyžadovaný Velkým Centrálním Sluncem, aby byl rezonantní. Mnoho druhů se po smrti vrátí do mnoha oblastí původu; avšak jejich vědomí půjde s nimi a bude sdílet lekce naučené zde na Zemi. Možná, že díky tomuto sdílení lidé přestanou cestovat do stvoření, která nejsou založená na té pravé biochemii pro vzestup a přestanou s sebou přinášet zvířata, rostliny, minerály spolu s delfíny a velrybami, kteří by podobně nerezonovali. Protože tímto způsobem se na Zemi dostaly všechny nerezonující druhy; přišly na lidských hvězdných lodích a byly zde vysazeny v různých dobách historie Země.

Delfíni a velryby vysledovali části svého rodu k Velkému Centrálnímu Slunci a části k Plejádám. Delfíni a velryby Plejádského rodu se po smrti vrátí na Plejády a pronesou s sebou záznamy ze zkušenosti na Zemi. Jsou zde také druhy z jiných stvoření, které se stejným způsobem vrátí domů – zejména na Plejády, Orion a Albyreon.

Dávní lidé stojí po boku každého, kdo si zvolil vzestupovat v této době historie. Pomůžeme každému v kříšení a opětovném získávání jeho ztracených znalostí a dávného dědictví. Budeme se snažit poskytovat vhledy do karmy, kterou jedinec zdědil, aby mohla být vyčištěna odpuštěním. Budeme se snažit pomáhat všem v čištění jejich osobní karmy natolik, aby se mohli osvobodit pro život na zemi a v situaci, která podporuje jejich pokračující volbu vzestupovat. Také budeme poskytovat vedení ve zpřístupnění chrámů vzestupu rovin snu a v manévrování skrze nevědomé roviny, které jedince obklopují, což může být často velmi matoucí.

Každý vzestupující člověk potřebuje duše a anděly, kteří vědí, co dělají, aby vzestoupila biologie a pole. Mnoho problémů při vzestupu se stalo kvůli duším usilujícím o ovládnutí vzestupujících polí s dalšími programy, jinými než je vzestup. Někteří již výsledkem toho vzestoupili do nemoci. Budeme pracovat s každým k ukotvení dračí duše k ovládání vzestupu a andělské duše ke spravování vzestupujícího plánu pole a formy. To bude chtít, aby se člověk vzdal svého uctívání rudých a bílých falešných bohů a aby se k nim přestal modlit, protože oni vedou pouze k sejití z pravé cesty. Také budeme každému pomáhat v uvolňování jeho karmy s těmito nefyzickými silami, aby jej přestaly obtěžovat natolik, aby mu to umožnilo pokračující vzestup.

Budeme pomáhat vzestupujícím iniciátům v tom, aby se naučili žit opět v úctě k sobě navzájem a v úctě k zemi. Pak se země, na níž člověk žije, může začít regenerovat a vzestoupit. Když země vzestupuje, podpoří to lépe jedincův vlastní vzestup a také rození vzestupujících dětí, které jej budou obklopovat. Je toho hodně na práci pro přicházející změny v lidském snu a my jsme zasvěceni podpoře tohoto vývojového skoku vpřed se všemi z našeho srdce a vědomí. Vy kteří jste zasvěceni témuž, my stojíme při vás a budeme vám pomáhat, abyste se stali duchovním bojovníkem, který je potřebný pro mistrovství a vzestup v tomto životě. Namaste Dávní.

Tajemná DNA a Marduk

            Britští, američtí a japonští vědci dokončili rozkódovávání sekvence písmenného kódu chromozomu 22, který se skládá z 34 milionů písmen (2000). Znamená to, že v důsledku intenzivní mezinárodní spolupráce budou vědci během následujícího roku schopni dokončit mapování celého lidského kódu celkem 3 miliard písmen, která jsou obsažena celkem ve 23 chromozomech, které zahrnují strukturu DNA, definující veškerý lidský život. Chromozom 22, druhý nejmenší lidský chromozom, obsahuje geny, které jsou spojovány se schizofrenií, s chronickou myeloidní leukémií a s trisomii 22, druhou nejběžnější příčinou spontánních potratů. Zahrnuje také geny způsobující vrozené srdeční vady, duševní zaostalost, rakovinu prsu a šedý zákal. Znamená to tedy, že zmapování těchto genů nabízí během nadcházejících staletí naději obrovského pokroku při léčení těchto nemocí (http://www.gdb.org/hugo/chr22/) DNA, kyselina dezoxyribonukleová = napsána abecedou čtyř písmen, A, T, G a C, které představují chemické báze adenin, thymin, guanin a cytosin. Kód jednoho genu se může skládat jen z 1000 písmen, anebo může mít statisíce písmen. Existuje až 100 000 genů, které obsahují výrobní instrukce pro 200 000 bílkovin, z nichž se skládá lidské tělo, a také povely po "sestavení" tohoto těla. Vědci se domnívají, že existují až 4000 dědičných nemocí, způsobovaných chybami v jednotlivých genech, avšak smrtelné nemoce jako nemoci srdce, mrtvice, rakovina a Alzheimerova choroba jsou všechny ovlivňovány dědičností. DNA je dlouhá molekula, která se v jádru každé lidské buňky skládá z 23 párů chromozomů. DNA je jen několik miliardtin milimetru široká, ale kdyby se všechny její součásti spojily, byla by celkem dlouhá jako výška člověka.

http://www.doupe.cz/Files/Obrazky/art/b/bioscopia/Bioscopia10.jpg

Vědce překvapilo, že informace uložené v naší DNA jsou využívány pouze ze tří procent. Jistou dobu už víme, že určité druhy kosmického záření mají schopnost pozměnit DNA. Mimozemští programátoři mohou použít jediný záblesk správné energie odněkud z vesmíru, nařídit tak základnímu kódu aby odstranil všechny symboly a sloučil se s velkým kódem. Pak ovšem skokem začne pracovat naše celá DNA. To by nás navždy změnilo, někoho během měsíců, jiné během generace. Tato změna se naší tělesné schránky moc nedotkne (kromě vymizení rakoviny, nemocí a krátkého života), ale katapultuje nás intelektuálně. Starobylé bude nahrazeno zrodem nového cyklu. Kompletní program je elegantní, velice šikovný samoorganizující, auto-prováděcí, samo vyvíjející se auto-korekční software, určený pro vysoce pokročilý biologický počítač s přípojkou na věčnou energii a moudrost vesmíru. Programové vybavení uvnitř nás způsobuje (umožňuje) buď krátký, chorobami pokažený život, nebo možnost extra-inteligentní super-existence s dlouhým a zdravým životem „bohů“. „Marduk coby nebeský šampión zabil Tiámat, a připevniv si tabule osudu Ma na vlastní hruď vytvořil nové světové uspořádání, které se týkalo i lidské rasy“. Anunakové přišli  z planety Marduk na Zemi. V sumerských klínopisných textech jsou popsáni jako dobře vyvinuté lidské bytosti vypadající podobně jako větší lidé - v průměru 3 – 4 m vysocí. Podle mýtů navštívil Anu (hlavní bůh) poprvé sídelní město na  Zemi roku 3760 př. n. l. a tím je  datován vznik civilizace v Mezopotámii. Enlilovo sídelní město se nazývalo Nippur „svazek nebe a země“, zatímco Babylon, sumersky Ka-dingir-ra znamená „brána boží“. Egyptský bůh Ptah je Enki, jeho syn Ra není nikdo jiný než Marduk. Thoft (Thovt) byl v Sumeru zase nazýván jako Ningishzidda atp. Zajímavé je, že v Mezopotámii byl Bůh znázorňován dvojicí navzájem propletených hadů, tedy znakem dvoušroubovice DNA.Když byl Marduk povýšen na krále bohů na zemi, byla mu jako nebeský protějšek přisouzena planeta nefilů dvanáctá planeta. Babylóňané později tento mýtus upravili a dobyvatelskou planetu přejmenovali na Marduka a jejím znakem byl kříž.Babylónský stvořitelský epos jasně říká, že planeta Marduk byla vetřelcem, Sumerové jej nazývají Néberu (Panna života), podle hvězdy od které přicházel. K zamyšlení nutí ovšem v této souvislosti jiná část eposu kde se  říká, že „na počátku existovala jenom voda (nebo snad vlnění ?) a všude panoval chaos……. Bůh seděl na vodě jako pták na vejcích a vyseděl z chaosu život“ Marduk je údajně na dvojité oběžné dráze mezi dvěma slunci: mezi naším Sluncem a dalším, chladným tmavým sluncem, daleko - vně naší sluneční soustavy, snad v souhvězdí Orion.

Den Mardukova příchodu bude doprovázen uragány, zemětřesením, záplavami a dokonce prý se Země přestane jeden den otáčet kolem své osy! Jde tedy o náhodné, pravidelně se opakující jevy nebo o „kosmické inženýrství“ a drastické ovlivňování života na Zemi? V sumerských textech se píše, že z planety Uran byly vyrvány 4 obrovské kusy hmoty, kterými potom Marduk jako by zaútočil na Tiámat.Návrat Marduka je očekáván v roce 2012, což souhlasí s mayským kalendářem , který končí roku 2012. Bylo zjištěno, že k tomuto datu Slunce křižuje galaktický rovník a rovinu ekliptiky, uzavírá se celá perioda rotace zemské osy, a začíná nový „Posvátný strom“. Přichází konec Věku Světa a začíná Nový věk.

http://www.gurad.estranky.cz/stranka/vznik-cloveka

            Již před 500 000 lety se na Zemi objevil biologický druh zvaný člověk, který vytvořil vysoce vyspělé civilizace. Nemluvíme tu o civilizacích, které nazýváte Lemurií nebo Atlantidou, pro nás jsou tyto civilizace moderní. Hovoříme o civilizacích, které jsou pradávné, které jsou pohřbeny pod ledovým příkrovem jižního kontinentu, Antarktidy.

Noví vlastníci, kteří přišli před 300 000 lety, jsou ony „velkolepé“ (žijou z chaosu a strachu těch druhých) bytosti, o nichž se hovoří v Bibli, na babylónských a sumerských tabulkách a v různých textech po celém světě. Přišli na Zemi a pozměnili lidský biologický druh. Pozměnili vaši DNA, abyste vysílali jen frekvence v jistém omezeném pásmu, která je bude sytit a držet je u moci. Původní člověk byl nádherná bytost, jehož dvanáct řetězců DNA sem darovali různé inteligentní civilizace. Když přišli noví vlastníci, pracovali ve svých laboratořích a vytvořili novu verzi člověka s odlišnou DNA - s dvojitou šroubovicí neboli se dvěma řetězci DNA. Vzali původní DNA lidského druhu a zničili ji. Původní vzorec DNA byl v lidských buňkách zachován, zůstal však nefunkční, byl rozštěpen a odpojen.

V lidských buňkách jsou světelně zakódována vlákna, jemné chmýří energie, které nese informace. Když toto chmýří funguje spojitě jako kabel - jako optická vlákna - vytváří šroubovici vaší DNAKolem vaší Země byla vybudována frekvenční ohrada, něco jako "elektrický plot", aby bylo možno kontrolovat, kolik lidských frekvencí lze modulovat a měnit. Tato ohrada nedovolila proniknout frekvencím světla - informací. A když světelné frekvence dokázaly proniknout, nebylo tu žádné světlo, které by je mohlo přijmout. Lidská DNA byla odpojena, světelně zakódovaná vlákna byla dezorganizovánaJste zakódováni a až se začne vynořovat naše paměť, budete reagovat na plán, s nímž jste sem přišli, abyste změnili frekvence. Začnete jistou frekvenci udržovat a uchovávat, a pak ji budete žít. Identita jako frekvence je souhrn vašich fyzických, mentálních, emocionálních a spirituálních těl, vysílaných jako elektronická pulsace. Až budete žít svou frekvenci, budete ovlivňovat každého, všude, kam půjdete. Jsou mnozí, kdo už chápou svůj úkol, a jsou tací, kteří se právě začínají rozpomínat. Vaše DNA se vyvine ze dvou šroubovic na dvanáct. Těchto dvanáct spirál odpovídá centrům energie neboli čakrám uvnitř a vně vašeho těla. Tento proces je neuvěřitelným evolučním skokem. Existují mezi vámi tací, kterým už byla upravena DNA na dvanáct řetězců, dvanáct šroubovic. Těchto dvanáct spirálovitých proužků DNA spolu reaguje uvnitř i vně těla. Spojení těchto dvanácti řetězců znamená, že dvanáct energetických nebo informačních center může začít pracovat a vysílat si mezi sebou informace. Jednotlivci jen tím, že se shromáždí a společně budou zamýšlet to, co chtějí - tím se společně stanou telepatickým přijímačem energií z celého kosmu - a změní tvář vesmíru. Až se vaše desátá, jedenáctá a dvanáctá čakra začnou otevírat, objeví se ve vašem životě mnoho mimoplanetárních energií. Tyto energie se budou na této planetě objevovat s tím, jak více a více z vás udrží vyšší frekvence. Desátá čakra je spojena se Sluneční soustavou, jedenáctá s Galaxií a dvanáctá s jistým místem ve Vesmíru. Až získáte tyto frekvence, budete na planetu přinášet informace, které ohromí a budou šokovat většinu světa./Ukázka z knihy Barbary Marciniakové - Poslové úsvitu /.

Původ člověka

    Jistou dobu už víme, že určité druhy kosmického záření mají schopnost pozměnit DNA. Tím je pravděpodobné řešení po ruce. Mimozemští programátoři mohou použít jediný záblesk správné energie odněkud z vesmíru, nařídit tak základnímu kódu aby odstranil všechny /*…*/ symboly a sloučil se s velkým kódem ("přebytečnou DNA"). Pak ovšem skokem začne pracovat naše celá DNA. To by nás navždy změnilo, někoho během měsíců, jiné během generace. Tato změna se naší tělesné schránky moc nedotkne (kromě vymizení rakoviny, nemocí a krátkého života), ale katapultuje nás intelektuálně. Starobylé bude nahrazeno zrodem nového cyklu. Kompletní program je elegantní, velice šikovný samoorganizující, auto-prováděcí, samo vyvíjející se auto-korekční software, určený pro vysoce pokročilý biologický počítač s přípojkou na věčnou energii a moudrost vesmíru. Programové vybavení uvnitř nás způsobuje (umožňuje) buď krátký, chorobami pokažený život, nebo možnost extra-inteligentní super-existence s dlouhým a zdravým životem „bohů“. Tato okolnost vyvolává otázku uvádějící do rozpaků - byla redukce základního kódu způsobena nedbalými programátory v kvapu (jak nám to připadá), nebo bylo oslabení hlavního kódu záměrným činem, který lze zrušit "dálkovým ovládáním", kdykoli je to potřebné?" (viz Židovské pověsti z pravěku). Vyvolává to i otázku, zda uměli starověcí kněží nějakým způsobem tyto síly ovládat či využívat a zda současný okultismus není jen žalostným zbytkem dřívějších tajných věd.

Dříve nebo později se musíme utkat s neuvěřitelnou skutečností, že veškerý život na zemi nese genetický kód našich mimozemských bratranců a že evoluce není tím, zač ji považujeme. Tento objev může úplně otřást samotnými kořeny lidstva - naší vírou a našimi představami o Bohu, i vírou v moc nad vlastním osudem. S opravdu novým přístupem snad smíme jednoho dne objevit, že všechny formy života a celého vesmíru jsou projevem jediného obrovského intelektuálního cvičení, vyjádřeného v matematických myšlenkách, v návrhu Tvůrců. Je snad ona část DNA oním stále hledaným vzkazem z minulosti o přítomnosti mimozemského života na Zemi? Je-li tomu tak, splňuje dvě základní podmínky a to, že je skutečně  nezničitelný a dosažitelný až na určitém stupni vývoje lidstva. Nebo je to ještě něco víc a po odblokování oněch genů budeme obdařeni i tzv. genetickou pamětí, kterou mají ostatní živočichové kromě člověka?

Jak ze starých textů vyplývá, nástupnická práva přednostně přecházela vždy na prvorozeného syna, kterého zplodil vládce, král či patriarcha se svou nevlastní sestrou (tj. dcerou stejného otce avšak s jinou matkou). Tato zásada se vine jako červená nit všemi starověkými texty a vysvětluje mnohoženství ve východních kulturách. Naopak přistupuje další záhada či spíše stopa k řešení v příběhu o Gilgamešovi, když se tento hrdina dožaduje božské nesmrtelnosti, protože byl synem otce-člověka a matky-bohyně, tedy byl ze dvou třetin bohem. Zde je zdůrazněna role matky, která určuje hiearchické postavení syna. Všechno spočívá v genetice, a to nejen ve dvojité šroubovici DNA, kdy se při oplodnění spojují jeden chromozómový pás DNA vajíčka s jedním pásem mužské spermie, aby vytvořily zárodek budoucího potomka, ale také v tak zvané mitochondriální DNA, kterou bez štěpení dědí potomek jen po matce v původním stavu. Proto tedy Gilgameš měl dvě třetiny po matce (DNA z buněčného jádra a mtDNA). V moderní vědě to znamená, že všichni máme v sobě mtDNA po naší pramáti Evě, která žila v Africe někdy před 250 000 lety!

Návrat Marduka je očekáván v roce 2012, což souhlasí s mayským kalendářem , který končí roku 2012. Bylo zjištěno, že k tomuto datu Slunce křižuje galaktický rovník a rovinu ekliptiky, uzavírá se celá perioda rotace zemské osy, a začíná nový „Posvátný strom“. Přichází konec Věku Světa a začíná Nový věk

 

 

TOPlist