Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

mimozemšťané ?

Existovala Lemurie - Atlantida - Gondwana  - Kumari Kandam ?
Celá řada moderních spisovatelů a badatelů jako Brinsley La Pour Trench, Barbara Marciniak a nebo Bramley se hlásí k velmi závažným teoriím, které se snaží vysvětlit původ  destruktivních sil (většinou spojených se zkázou světa) v našem světě. Celá řada těchto hypotéz se přiklání k myšlence opakovaných návštěv cizích inteligencí v prostředí naší planety anebo dokonce možné kolonizace.
 
Ve všech těchto případech jsou útoční cizí návštěvníci nazývání velmi příznačnými názvy jako například "Hadí Lidi" anebo "Bratrstvo Hada". V tomto ohledu je zřejmé, že archetypální symbol hada v mnoha různých provedeních je nejrozšířenějším archetypem na naší planetě. Jeho existenci v různých časech nalezneme snad u všech kultur na světě. Již selským rozumem přijdeme na to, že klasický biologický druh hada v tom jen těžko bude mít prsty.
 
I když se mnozí badatelé zcela neshodují v otázkách potencionální negace a charakteru přítomnosti mimozemské inteligence. Vesměs se ale shodují v tom, že v historických pramenech výrazně převažuje hodnocení ve smyslu přítomnosti výrazně pochybného druhu, ale s velkým duševním a technickým potencionálem. V čem se ale pisatelé vesměs shodují, je jejich centrální operační bod, který byl s největší pravděpodobností umístěn právě v geografickém prostředí Atlantidy.
 
Stále zřetelněji vychází najevo, že v prostředí této země byly na domorodých lidech páchány velmi intenzivním způsobem genetické experimenty s využitím technologického vybavení, které sem bylo v podstatě dovezeno z cizích planet. Finální rasa, která byla výsledkem jmenovaných genetických produktů, byla nazývána "Synové hadů". Vlastnili částečně genetický potenciál svých tvůrců, stejně tak jako původních domorodých obyvatel. Tuto rasu dnes nazýváme "Homo Sapiens".
 
Naneštěstí pro "Hadí Pány" se tento prvorozený potomek začal záhy bouřit proti zcela nepřijatelným životním podmínkám. V tuto dobu u nich přece jen stále převládala mravnost a výrazný duchovní potenciál. Na druhou stranu nebyli obdaření výrazným intelektem. Výsledkem tohoto rozporu byly postupně narůstající vzpoury a revolty namířené proti svým tvůrcům. Jisté historické prameny popisují toto období jako velmi konfliktní.
 
Vše nakonec vyústilo v odchod Homo Sapiens ze "Zahrady Eden" (Atlantis) a přes oblasti Jižní Ameriky přešly na kontinent, který se stal později známý jako "Lemurie" jež se nacházela hluboko na území dnešní Oceánie. Zde založili velmi prosperující civilizaci, která rozvíjela celou škálu duchovních disciplín. Odsud později vzešlo obrovské množství kulturních prostředků a filozofií včetně vynálezů.
 

(Výše uvedené informace jsou samozřejmě diskutabilního charakteru. Osobně nejsem zastáncem teorie vzniku Lemurské civilizace jakožto odnože Atlantidy. Ovšem jde o velmi vážnou teorii, kterou je potřeba náležitým způsobem prozkoumat. Jen pro doplnění uvádím, že Lemurie je v mnoha písemných pramenech také známá jako země Mu či "Mu-Devi". Jde o paralelu k hindské bohyni mateřství a plodnosti - Šivě. Tamilské texty "Silappadikaran" popisují ztracený kontinent v Pacifiku a Indickém oceánu jako "Kumai Nadu" nebo také "Kumari Kandam". V překladu to znamená zhruba toto: "Drak vystupující z nesmrtelného hada".

Adamická Rasa
Poté co povstalo jejich prvorozené potomstvo "Hadí Lidé" byli nuceni začít znovu s genetickými experimenty se snahou ustanovit novou rasu, která by však byla poslušná a loajální vůči svým tvůrcům. Velmi zajímavé pojednání na toto téma se nachází v materiálu "Popol Vuh":
 
"Byli jsme nuceni znovu přistoupit k stvoření těch, kteří nás budou živit a kteří se o nás budou starat. Rozhodně nechceme, aby si pamatovali svůj původ. Již jsme se o to jednou pokusili, ale tato "zvířata" nás nectila a byla velmi vzpurná. Poučili jsme se a to v tomto druhém pokusu uděláme vše proto, abychom vytvořili stvoření poslušné oddaně se o nás starající."
 
"Hadí Pánové" pochopili, že v prvním kole genetických experimentů učinili velmi zásadní chybu. V potenciálu svých protogenů, které předali svému uměle vytvořenému potomstvu, se nacházel potenciál významných schopností, které člověk dokázal dále rozvíjet a díky tomu se směle postavit svým "tvůrcům".
 
Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že v tomto druhém kole genetických experimentů bude vzniklému stvoření tento neocenitelný potenciál znalostí odepřen. Znamená to, že jisté genetické faktory začaly být uměle blokovány. Stav oproštění od tohoto potenciálu byl v archetypálním vyjádření označen  slovem "nahý". Tato nová otrocká rasa byla nazvána "Adamická" a nacházela se "nahá" v "Zahradě Eden".
 
Sir Leonard Woolley ve svém spise "Ur Chaldees" píše:
 
"Existuje velmi mnoho bílých míst ve výzkumu prvních obyvatel oblasti Mezopotámie. V podstatě jsme v přesvědčení, že šlo o novou lidskou rasu, která se právě v této oblasti postupně rozvinula do velmi širokého měřítka."  
 
Další známí autoři Christopher Knight a Robert Lomas ve svém materiálu "Urielův Stroj"naznačují:
 
"Neandrtálci nepřispěli mitochondriální DNA modernímu člověku, neandrtálci nejsou naší předci?"
 
James Shreeve ve své knize "Nenadrtálská hádanka" poskytuje čtenářům zabývající se hádankou vývoje lidské bytosti:
 
"V jistém období lidské prehistorie došlo k nevysvětlitelnému skoku ve vývoji lidského předchůdce. Tento skok se nepodařilo doposud dostatečně dobře vysvětlit. Je čím dál tím více zřejmé, že naše bádání o původu člověka se dostává do slepé uličky".
 
Harwardský vědec John A. Ball uvažuje o celé záležitosti takto:
 
"Většina evolucionistů věří, že život vznikl velmi, velmi dávno. Možná tomu tak ale nebylo. Možná, že se život na naší planetu dostal zcela jiným způsobem." 
 
Špičkový vědec Gunther Rosenburg píše:
 
"Člověk je jedinečné zvíře. Vystupuje velmi podrážděně, když je srovnáván se svými bratranci - opicemi. Jak vidno rozdílů je podstatně více jak podob. Darwinova evoluční teorie je prostě nepotvrzená."
 
Velmi svérázný vědec a odborník na analýzu prehistorických katastrof Imanuel Velikovsky, pravděpodobně jeden z nejvíce zneužívaných vědců v historii, napsal:
 
"Nejvíce spornou je evoluční otázka. Věnoval jsem skutečně velmi mnoho času studiu Darwinovy teorie a mohu s dostatečným ujištěním sdělit, že Darwin pro svou teorii nečerpal z přírodních zákonů, ale spíše na této přírodě superponoval jistý filozofický světový názor a pak, po dvaceti letech se snažil soubor zjištěných faktů publikovat."
 
Poměrně zajímavý názor přidává i známý Laurence Gardner:
 
"Existuje několik velmi významných skoků v evoluci lidské bytosti. Okolností této evoluční akcelerace nejsou doposud známé a věda, která vychází ze svých osvědčených pilířů Darwinovi teorie, prostě tápe. První nepochopitelný skok nastal zhruba před 500 000 lety ve chvíli, kdy neandrtálský člověk zvládl práci s kamennými nástroji. Druhý skok se odehrál zhruba před 50 000 lety, kdy člověk položil základ zemědělství a metalurgie a pak tu máme období zhruba před 7000 lety. Tyto skutečnosti jsou více jak znepokojující. Na místě by měla být otázka, odkud jsme zdědili svou moudrost?"
 
Ale jednu z nejvíce tajuplných odpovědí získáváme z úst jednoho velmi uznávaného spoluzakladatele "Evoluční teorie" - Alfreda Wallace, který říká:
 
"Nějaká inteligentní síla prostě řídí a předurčuje vývoj člověka."
 
A ve velmi fascinující knize "Lidstvo - Dítě hvězd", Max H. Flint a Otto O. Binder popisují velmi důležitou anomálii:
 
"Molybden je poměrně velmi vzácný kov, který hraje důležitou roli jako stopový prvek ve fyziologii všech pozemských zvířat. Jde o velmi překvapující zkušenost, když přijmeme fakt, že život je tak závislý na tomto vzácném kovu."
 
Všichni tito uznávaní vědci včetně mnohých jiných specialistů mají velmi vážné pochybnosti o vztahu evoluční teorie k původu a vývoji lidské bytosti. Další specifickou hádankou je období před 35 000 lety kdy zcela náhle došlo ke skoku od Neandrtálce ke cromagnonskému typu člověka. V tomto ohledu došlo před několika lety ke zcela fascinujícímu zjištění. Tento náš předchůdce již v tomto období vlastnil kovové peníze. Z tohoto, ale i mnoha dalších zjištění evidentně vyplývá, že neandrtálec nemohl být přímým předkem cromagnonského člověka. Šlo o dva zcela odlišné druhy člověka. Fyzicky i mentálně.
 
Nenadrtálský člověk přežil dvě klimaticky velmi chladná a dvě mírná období a v prostředí dnešní západní Evropy žil až do období před 35 000 lety, aby zcela náhle zmizel. Dnes je poměrně velké množství badatelů přesvědčeno o tom, že v prehistorických dobách muselo dojít k opakovaným biogenetickým zásahům a hybridizaci, které vyústily ve výše uvedený evoluční skok.
 

Možná, že je na tomto místě vhodné poukázat na důvod proč termín a symbol "hada" byl tak často používán jako přezdívka pro Nephilim a jejich potomstvo. V podstatě se jedná o velmi tajemný druh, který byl opakovaně v jistých časech aktivní v prostředí naší planety a který byl definován vysokým technologickým mistrovstvím. V hebrejštině je existuje pro tento aspekt speciální kořenový výrazový základ ve významu "NHSH". Různé pozemské civilizační frakce používali symbol hada v různých formách a s jistými rozdíly.

Lemurský kontinent

Na tomto místě bude zprostředkovaná část Akaša kroniky, která se vztahuje k velmi dávnému období vývoje lidstva. Jde o třetí základní rasu, o které se v theosofické literatuře říká, že obývala lemurský kontinent. Ve smyslu těchto pramenů ležel lemurský kontinent jižně od Asie, rozprostíral se však přibližně od Cejlonu po Madagaskar. Patřily k němu i části dnešní jižní Asie a části Afriky. Je třeba zdůraznit, že ačkoli byla dešifrování Akaša kroniky věnována maximální pozornost, zprostředkované zprávy by nikdy neměly být brány dogmaticky. Už čtení a dešifrování věcí a událostí, které jsou tak vzdálené dnešním, není lehké. Ale překlad viděného a dekódovaného do dnešní řeči představuje téměř neřešitelný problém. Věci, které tady budou zprostředkovány, jsou překvapivé i pro esotericky vzdělaného člověka, jestliže je čte poprvé, i když slovo překvapivé není úplně výstižné. Mohou se proto rozšiřovat až po pečlivém ověření.

Čtvrté (atlantské) základní rase předcházela takzvaná lemurská rasa

V průběhu jejího vývoje se staly se Zemí a s člověkem nesmírně významné změny. Nejdříve však chceme hovořit o charakteru této základní rasy po těchto změnách a k nim samým přistoupíme až později. Celkem lze říci, že u této rasy ještě nebyla vytvořena paměť. Lidé si sice mohli vytvářet o věcech a událostech představy, tyto představy však nezůstávaly ve vzpomínce. Proto ještě neměli ani v pravém slova smyslu řeč. To, co v této souvislosti ze sebe dokázali vydat, byli spíše přirozené zvuky, kterými vyjadřovali své pocity – uspokojení, radost, bolest atd., které však neoznačovaly vnější předměty. 

Jejich představy však měli úplně jinou sílu než u pozdějších lidí

Touto silou působili na své okolí. Jiní lidé, zvířata, rostliny, ba i neživé předměty, mohli pocítit toto působení a být touto představou ovlivněni. Tak mohl Lemuran komunikovat se svým druhem bez toho, aby k tomu potřeboval řeč. Tato komunikace byla jistou formou „čtení myšlenek“.

Sílou svých přestav čerpal Lemuran bezprostředně z věcí, které ho obklopovaly

Plynula k němu z růstu rostlin, ze životní síly zvířat. Tak rozuměl rostlinám a zvířatům v jejich vnitřním uspořádání a životě. Rovněž rozuměl i fyzickým a chemickým silám neživých věcí. Jestliže něco stavěl, nemusel si nejprve vypočítat nosnost nějakého dřevěného trámu nebo hmotnost stavebního kamene, ale jednoduše na něm viděl, kolik ten trám unese a kde je kámen takové hmotnosti použitelný a kde ne. Lemuran tak stavěl bez inženýrského umění, na základě síly svých představ, která působila s instinktivní jistotou. Kromě toho do velké míry ovládal i své tělo. Jestliže to bylo nevyhnutelné, dokázal zocelit své rameno pouhým vynaložení vůle. Prostým využitím vůle dokázal zvedat obrovská břemena.

Tak, jako později Atlanťané ovládali životní sílu, ovládal Lemuran vůli

Ve všech oblastech nižších lidských aktivit byl rozeným mágem (tento výraz by neměl být pochopen nesprávně). Lemurané se zaměřovali na rozvíjení vůle, síly představivosti. Na tom byla založena i výchova dětí. Chlapci se zocelovali tím nejtvrdším způsobem. Učili se čelit nebezpečí, snášet bolest, dělat odvážné činy. Ti, kteří nevydrželi mučení, kteří nedokázali obstát v nebezpečí, nebyli více pokládáni za užitečné členy společenství. Nechávali je zahynout v útrapách. To, o čem svědčí kronika Akaša ve vztahu k takové výchově dětí, překonává vše, co je schopen si představit současný člověk i v nejbujnější fantazii. Snášení teploty až po spalující žár, propichování těla ostrými předměty, to byly zcela obvyklé procedury. Výchova děvčat byla jiná. I dítě ženského pohlaví bylo sice otužováno, všechno ostatní však bylo zaměřováno na to, aby byla rozvíjena jeho silná fantazie. Bylo například vystaveno bouřce, aby nehybně prožívalo její strašnou krásu, muselo nebojácně přihlížet soubojům mužům, beze strachu, proniknout jen pocitem síly a energie, kterou vidělo před sebou. Tím se u děvčat rozvíjely předpoklady ke snění, fantazírování, to bylo totiž ceněno nesmírně vysoko. Protože tu neexistovala paměť, nemohly se tyto predispozice zvrhnout. Tyto snové nebo fantazijní představy přetrvávaly jen do tehdy, dokud působil odpovídající vnější podnět. Svůj základ měl ve vnějších věcech. Nerozplývaly se v bezbřehosti. Byla to, tak řečeno, fantastika a snění samotné přírody, ponořená do ženské mysli.

Obydlí v dnešním smyslu, s výjimkou pozdějších dob, Lemurané neměli

Zdržovali se tam, kde k tomu vytvořila příležitost samotná příroda. Například jeskyně, které využívali, přebudovávali a vybavovali jen tím, co bezprostředně potřebovali. Později se stavěli jeskyně i ze země, při těchto stavbách potom prokazovali vysokou zručnost. Nesmíme si však představovat, že by nestavěli i umělé budovy. Jenže tyto nesloužily k bydlení. Původně vznikaly z potřeby, dávat přírodním předmětům podobu vynalezenou člověkem. Návrší byla přetvořena tak, že v jejich formě nacházel člověk radost, uspokojení.

Kameny sestavovali ze stejných důvodů, nebo i proto, aby sloužily při určitých činnostech

Takovými zdmi bývala obklopena místa, na kterých se otužovaly děti. Stavby, které sloužily péči o „božskou moudrost a božské umění“ byly ke konci této éry stále mohutnější a umělečtější. Tato zařízení se v každém ohledu odlišovala od toho, čím byly pro pozdější lidstvo chrámy, protože sloužily současně jako místa výuky a „vědecká“ pracoviště. Kdo byl pokládán za předurčeného, směl tu být zasvěcen do vědy o světových zákonech a jejich uplatňování. Vrozená schopnost mága se tu rozvíjela směrem k umění a poznání. Mohlo to být dovoleno jen tím, kteří se k tomu v nejvyšší míře, všemožným zocelováním vydobyli schopnost sebepřekonání. Pro všechny ostatní bylo to, co se na těchto místech odehrávalo, nejhlubším tajemstvím. 

Člověk se tu učil bezprostředním nahlížením poznat a ovládat přírodní síly

Toto učení však bylo takové, že se přírodní síly stávaly u člověka silami vůle. Sám tak mohl vykonávat to, co se děje v přírodě. To, co pozdější člověk uskutečňuje úvahou, kombinací, mělo tehdy charakter instinktivní činnosti. Slovo „instinkt“ tady však nesmíme používat v tom samém smyslu, jak jsme zvyklí ve světě zvířat. Aktivity lemurského lidstva totiž vysoce převyšovaly všechno, co může prostřednictvím instinktů vzniknout ve zvířecím světě. Dokonce stáli vysoko nad tím, co si od tehdy lidstvo osvojilo prostřednictvím paměti, rozumu a fantazie v umění i ve vědě. Jestliže bychom chtěli pro tato zařízení použít nějaký termín, který by nám umožnil, abychom jim lépe porozuměli, mohli bychom je nazvat „vysokými školami volných sil a moci jasnovidných představ“. Z nich vzešli lidé, kteří se v každém ohledu stali vládci ostatních. Podat slovy správnou představu o všech souvislostech je dnes těžké. Od těch dob se totiž na Zemi všechno změnilo. Celý lidský život i příroda sama se změnily, lidská práce i vztahy člověk k člověku se proto úplně lišily od toho, co je běžné dnes. Voda byla mnohem řidší a vzduch byl mnohem více hustý než v pozdějších atlantských dobách. A to, co dnes tvoří pevnou zemskou kůru, nebylo ještě tak zatvrdlé jako dnes. Rostlinný a zvířecí svět se vyvinul jen pro obojživelníky, ptactvo a nižší savce a pro rostliny, které jsou příbuzné s našimi palmami a podobnými stromy. Všechny formy se však odlišovaly od těch dnešních. 

To, co se v současnosti vyskytuje jen v malé podobě, bylo tehdy obrovsky vyvinuté

Naše malé kapradiny byly stromy a tvořily rozsáhle lesy. Současní vyšší savci neexistovali. Proti tomu většina lidstva byla na tak nízkém vývojovém stupni, že ho musíme označit jako zvířecí. Ve všeobecnosti platí to, co je tu napsáno, jen na malou část lidstva. Zbývající část žila živočišně. Tito zvířecí lidé byli vnější stavou i způsobem života odlišní od oné menšiny. Nijak zvlášť se nelišili od nižších savců, kteří jim byli v jistém smyslu podobní i postavou. Ještě musí být řečeno několik slov o významu zmiňovaných chrámových míst. To, co se tu pěstovalo, nebylo vlastně náboženství. Byla to „božská moudrost a umění“. 

To, co se tu člověku dostávalo, pociťoval bezprostředně jako dar duchovních sil světa

A když se zúčastnil tohoto daru, považoval sám sebe za služebníka těchto sil. Cítil se být „posvěcen“ před vším neduchovním. Jestliže bychom chtěli hovořit o náboženství na tomto stupni vývoje lidstva, mohli bychom ho nazvat „náboženstvím vůle“. Náboženská nálada a posvěcení spočívalo v tom, že člověk chránil síly, které mu byly propůjčeny, jako přísné, božské „tajemství“, že vedl život, kterým posvěcoval svou moc. K osobám, ovládajícím takové síly, se ostatní chovali s velkou bázní a úctou. Toto chování nevyplývalo ze zákonů či něčeho podobného, ale z bezprostřední moci, kterou tito lidé disponovali. Kdo nebyl zasvěcen, stál úplně samozřejmě pod magickým vlivem zasvěcence. A stejně samozřejmé bylo, že se zasvěcenci pokládali za posvěcené osoby. Vždyť na svých chrámových místech nahlíželi hluboko do oblasti působících přírodních sil, nahlíželi do tvořivé dílny přírody.

To, co prožívali, byl styk s bytostmi, které vytváří svět

Tento styk lze nazvat kontaktem s bohy. A to, co se později vyvinulo jako „zasvěcení“, jako „mystérium“, vzešlo z této původní podoby styku lidí s bohy. V pozdějších dobách se tento styk musel přeměnit jinak, protože lidská představivost, lidský duch nabyli jinou podobu. Zvláště důležitý je pokrok v lemurském vývoji způsobený tím, že ženy žily popsaným způsobem. Rozvíjely tím zvláštní lidské schopnosti. Jejich obrazotvornost, propojená s přírodou, byla základem vyššího vývoje představivosti. Prostřednictvím smyslů do sebe přijímaly síly přírody a nechaly je působit v duši. Formovaly se tím základy paměti. A s pamětí vstoupila do světa i schopnost tvořit první nejjednodušší morální pojmy.

Výchova mužského prvku, zaměřená na rozvoj vůle

nebyla ze začátku něčeho takového schopna. Muž instinktivně následoval buď přírodní popudy, nebo vlivy, které pocházely od zasvěcenců. První představy o dobru a zlu pochází z ženství. Ženy tady začínají milovat to, co na jejich představivost zapůsobilo výjimečným dojmem a ostatní odmítat. Zatím co moc mužského prvku se více zaměřovala na vnější účinek volných sil, na ovládání přírodních sil, v ženském prvku vzniká působení prostřednictvím duše, přes vnitřní, osobní síly člověka. Jen ten, kdo si uvědomí, že první pokroky týkající se představivosti udělaly ženy, může správně porozumět vývoji lidstva. Z této strany pochází vývoj zvyklostí, souvisících se smyslovou představivostí, s rozvíjením paměti, které se staly zárodky právního života, jistým druhem mravů.

Zatím co muž sledoval přírodní síly a používal je, žena se stala jejich první vykládačkou

To, co tu vzniklo, byl nový zvláštní způsob prožívání, rozjímavého života. Tento způsob měl v sobě něco mnohem osobnějšího než ten mužský. Musíme si však představit, že tento ženský způsob byl současně jistým druhem jasnovidnosti, i když se lišil od mužské magie vůle. Žena byla ve své duši přístupná jinému druhu duchovních sil. Takovým, které více promlouvaly k pocitové složce duše, méně k duchovní, které byl podřízen muž. Tak pocházelo od mužů působení, které bylo více přírodně-božské a od žen to, které bylo více duševně-božské.

 © z knihy Z kroniky Akaša – Rudolf Steiner (převzato http://www.knihy-a.cz/3017/lemurska-rasa-lemurie )

další odkazy Pyramidy v Yonaguni http://www.knihy-a.cz/11765/kdo-postavil-podmorske-pyramidy-u-japonska

 

TOPlist